Pozvání do divadla – osudové „Novomanželské apartmá“
14. května 2006, kultura, přečteno 2013×
Málokterému dramatikovi se přihodí, aby během osmnácti měsíců bylo uvedeno na scény divadel jeho pět her. Britský autor Richard Bean se mezi takové šťastlivce zařadil v období od července 2002 do dubna 2004. A stal se tak v Anglii nejpopulárnějším autorem počátku nového století i tisíciletí.
Karel Janský na archivním snímku autora.
Mezi uvedenými hrami byla i smutně veselá komedie „Novomanželské apartmá“, kterou v české premiéře uvedlo Městské divadlo v Brně. Jak přiznal režisér Stanislav Moša, hra mu učarovala od samého počátku, co se o ní dověděl, a velmi jej také potěšil překlad Pavlíny Hoggard, sice domácí dramaturgyně, ale tentokrát se jako dramaturg zapsal Jiří Záviš. O scénu se postaral Emil Konečný, kostýmy navrhla Andrea Kučerová.
Psát o ději této hry není množné, protože nelze přece ani v detektivce prozradit, že „vrahem je zahradník“. Vše se sice odehrává v jednom prostoru – novomanželském apartmá – ale dějově se vše rozvíjí do okolí, o němž divák slyší a utváří si svůj dojem. Překvapivým prvkem je skoro stálá účast všech představitelů na scéně, a to tak, že se – pokud právě nejsou v akci – nevnímají, stávají se „prostupnými“, avšak jejich osud nikoliv.
Při druhé premiéře se velmi dobrém světle představili Johana Gazdíková (alt. Lenka Janíková) a Jakub Uličník (alt. Alan Novotný) jako novomanželé, Dana Pešková (alt. Dita Kaplanová, obě hostující) a Petr Štěpán – „stříbrňáci“, Zdena Herfortová a Karel Janský, co by „zlatí svatebčané“.
„Novomanželské apartmá“, hrané bez přestávky, přináší dobrou zábavu.
Jaroslav Parma