Zámek se otevřel nevidomým

Na nádvoří nás přivítala ředitelka muzea Mgr. Eva  Nečasová. V příjemném prostředí malého salonku byly připraveny na stole různé drobné předměty. Letošní hmatová prohlídka byla zaměřena na výrobky z litiny. Obdivovali jsme znak rodu Salmů, zouvák ve tvaru ženy, znak 311. československé bombardovací jednotky, uherskou šavli, samopal a nebo taky litinovou hračku – kočár s dvěma koňmi, kočím a cestujícím.

Další zajímavosti byly z kuchyní našich předků: ruční litinový šlehač, narážečka špuntů, formy na máslo s květinovým vzorkem a taky „nóbl valcha“ z mramoru, kterou nechal pro svou paní za Svitávky vyrobit manžel. Všechny okouzlila hrací skříňka z 19. století, která se správně jmenuje „symfonion“. Z kovové desky nám zahrál Radeckého marš.

Mezi vystavenými předměty byly i keramické busty českých osobností. Ty si zapůjčuje brněnský Teiresias do výukového programu, aby i nevidomí studenti měli představu, jak dlouhé vousy nosil prezident Masaryk a jak velké uši měl spisovatel Jirásek.
Paní ředitelka pohovořila o větších exponátech, hlavně sochách, které jsou zapůjčeny v Kroměříži na zámku. Své místo tam našla i zapomenutá zámecká kašna,  kterou aranžéři osázeli pro tuto výstavu květinami.

Fotografie: Ing. Miroslav Habeš

V 19 hodin nás čekal v malém sále jazzový klavírista pan Jaroslav Kos. Tento umělec vystudoval Střední hudební školu pro mládež s vadami zraku v Praze, vyučoval na ZUŠ v Praze, kde poté působil dalších 42 let. Zúčastnil se mnoha festivalů u nás i zahraničí.Interpretoval skladby z 20. a 30. let s „Jazzfonic orchestrem“. Styl černošských pianistů mu přinesl mnoho ocenění z velkolepých festivalů v Kalifornii nebo Karlových Varech. Slova z pozvánky – „pro jazz je obvyklé, že hudební program není předjímán a ani J. Kos není výjimkou“ – se potvrdila. Svoje skladby uváděl velmi příjemným slovem a vlídným hlasem. Za úplného ticha v sále jsme zaujatě naslouchali povídání o hudbě, kterou hraje, o svých studiích i studentech.

Zazněly starší skladby amerických jazzových umělců v rytmickém tempu. Písničky Jaroslava Ježka „Život je jen náhoda“ nebo „Klobouk ve křoví“, rozezpívali snad každého ze sálu. Bylo znát, že i pana Kose velmi těší, když si posluchač od srdce zazpívá. Nikomu se opravdu nechtělo odcházet, a tak nám skvělý klavírista prodloužil zážitek o několik dalších skladeb. Shrnutí tohoto koncertu – jedinečný zážitek. Je škoda, že si cestu do zámku nenašlo víc lidí, utekla jim spousta nádherných melodií. No a my se již těšíme na další z koncertů.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých Blansko