Krasohled

Ve třetím patře na ně čekalo překvapení v podobě výstavy Zuzany Kvasnicové. Kdo viděl, potvrdí, že její obrazy a létající objekty září sytými teplými barvami. Dívat se na ně znamená radovat se. Inspirovala se u naivistů, ale dokázala si  vytvořit  svůj originální a nezaměnitelný rukopis.

Její cesta od studií na DAMU, kde, ač nerada a na přání otce, absolvovala loutkářskou scénografii,kterou si v praxi vyzkoušela ve studiu Jiřího Trnky na Barrandově, vedla přes tvorbu textilních hraček, polštářů, kapsářů až ke splnění snu, jímž byla malba. K ní ji nasměrovala spolupráce s charitativními nadacemi Umění pro zdraví a Archa Chantal, které se snaží zpříjemnit především dětským pacientům chladné prostředí nemocnic.

Barvy jí zavoněly natolik, že přímo jiskří z obrázků, inspirovaných především zvířecí říší. Nebojí se použít syté barevné tóny, pracuje s lehkostí,  její postavy (např. pejsci Body a Guard, doga v šatech Mony Lisy, kočka z restaurace U kolombiny, zámky a zámečky nejrůznějších tvarů, psí Sherlock Holmes),by se hodily na jeviště  a divadelním prostředím jsou  inspirované,  ale komu by to vadilo, když jde  o zábavu! Radovat se z nich musí všichni, kteří se umí dívat a ví, že v jednoduchosti je nejen krása, ale taky vtip. Motýli, vlající vzduchem, jen dotvářejí nezaměnitelnou atmosféru, která v nejvyšším podlaží vzácného historického objektu žije svůj vlastní, trochu lehkovážný život.

Pavel Svoboda se  před lety pustil do zdánlivě donquijotského boje s větrnými mlýny, když si  dal za cíl zpřístupnit díla především místních výtvarníků. Plní ho vrchovatě a ještě jako bonus přidává své nadání aranžérské, schopnost připravit prostředí, kam chodíme rádi, kde jsme vítáni a vždy najdeme radost. A v dnešní hektické nervózní době najít oázu klidu a pohody není málo.

Lenka Čepová