Antonín Juračka...
7. února 2010, kultura, přečteno 333×
...zanechal nám svět rozdováděných klaunů, létajících koberců, kalhot bez majitele a mnoho dalších roztodivností.
Bylo pro mne ctí a potěšením ho poznat. Děkuji za ten kousek cesty, který jsme společně šli. Malé pramínky výtvarna, utvářející počátek vodního toku u mě dokázal proměnit v tekoucí bystřinu s velkým množstvím nápadů. Přinesla osobní rozhodnutí „vybudovat soukromou galerii“.
Jako výtvarník v propagaci ČKD Blansko ve svém díle uplatnil grafický důmysl a vtip. S invencí a nadhledem pěstoval užitou a výstavnickou grafiku. Rozdováděné kresby, udivovaly obrovitým zmnožováním čar vinoucích se ne v desaterých, ale padesáterých vrstvách.. Leckdo pochyboval, zda je to práce lidské ruky, nakloněn víře, že něco takového svede jen stroj. Stálá nespokojenost byla popudem k hledání originálních a geniálně sdělených výtvarných vyjádření, přenášených na papír.
Antonín Juračka (vlevo) na zahájení výstavy Sdružení Q v roce 2002.
Ve věku, kdy mnoho z nás má již životem urousaná křídla a frázemi zaprášené mozkové závity, byl ve svém myšlení a plachtění svěží a svobodný jako pták. Překročil hranice města Blanska. Byl neodmyslitelnou osobností brněnské výtvarné scény, představil se mnohokrát v zahraničí, nejvíce si ho oblíbili v Japonsku.
V roce 1996 obdržel Cenu města Blanska za kulturu. U této příležitosti o něm Ludvík Kundera napsal:
„Antonín Juračka, ročník 1927, tvůrce kresleného humoru, podivuhodnému a vymykajícímu se, chodí po Blansku a nikdo si ho nevšímá: on totiž své město přesahuje.“
Před pěti lety, 12. února vstoupil do zahrady ticha.
Pavel Svoboda, Galerie Ve Věži, Blansko