Dobročinnost s otazníkem

 Jak tedy poznat poctivé od vykutálených čtveráků, kdy do kasiček na ulici přispět, a kdy raději odmítnout? Je třeba říci, že jednoduchý a stoprocentně účinný návod opravdu není. Díky několika jednoduchým pravidlům však můžete riziko potupného „nalítnutí“ významně eliminovat.

 Veřejná sbírka realizovaná na veřejném prostranství má nejčastěji jednu ze dvou forem, a to vybírání do zapečetěných pokladniček, nebo prodej předmětů, často mizivé hodnoty, (plyšové zvířátko, keramická ozdoba, stužka a pod.), v jejichž ceně je příspěvek zahrnut.

V obou případech je realizátor sbírky povinen s předstihem oznámit konání sbírky na krajském úřadu (nebo Magistrátu města Prahy) dle místa svého bydliště, které však zdaleka nemusí být totožné s místem sbírky. Další povinnosti organizátorů sbírky se pak zásadně liší dle zvolené formy sbírky.

 Kasička „prodejce“ nemusí být nijak speciálně zapečetěná a dokonce ani uzavřená, jeho jedinou povinností je označit „zboží“ tak, aby bylo jasně patrné, jakou část z ceny činí příspěvek na deklarovaný dobročinný úmysl, to však je často obtížné, v praxi se nijak nedodržuje a hlavně nedává to odpověď na otázku, zda je „výběrčí“ skutečně poctivý. V případě „prodejců“ si tedy dovolím tvrdit, že pokud nejde o celostátně organizované a mediálně propagované sbírky, při nichž je ke koupi nabízen specifický a nezaměnitelný předmět (pozitivním příkladem může být bílá pastelka, nebo žlutý květ měsíčku zahradního), je lepší nabídku k vykonání dobročinnosti odmítnout. Bohužel tím utrpí organizace, jež tímto způsobem získávají příspěvky zcela poctivě, bohužel přímo na ulici nemáte šanci poznat, zda jde o poctivce či podvodníka.

 O něco jiná je situace při vybírání do pokladniček. Tato forma sbírky musí být vždy oznámena na místním úřadě včetně počtu a umístění schránek. Kasičky jsou na úřadě zapečetěny a k jejich otevření a sečtení obsahu dojde opět až na místním úřadě, za přítomnosti několika osob a pořízení protokolu, riziko manipulace se schránkou je tedy do značné míry omezeno.

 V obou případech je dobrým vodítkem důvěryhodnosti dobré jméno organizátora sbírky, úsilí, které věnuje seznámení veřejnosti s její přesnou podobnou (jednotný vzhled pokladniček, průkazy realizátorů, jež výrazně usnadní identifikaci pravého „výběrčího“ atd.), a následně také výsledkem a způsobem použití výtěžku. Příznivým znamením vždy bývá zapojení místních občanů do sbírky.

 Pokud vás tedy na ulici osloví osoba, jež vás požádá o příspěvek na výsostně bohulibý účel, ale neposkytne vám dostatek racionálních důvodů se domnívat, že darované peníze skončí v těch pravých rukou, nestyďte se odmítnout a o uspořenou částku raději navyšte svůj dar někomu důvěryhodnějšímu. I v tomto případě platí, že si své okolí vychováváme a jaké výběrčí na ulici podpoříme, takové tam budeme mít.

kkuc