Dobročinnost s otazníkem
18. února 2012, ostatní
Zažil to snad každý: jdete po ulici a kdesi ve směru své chůze zaregistrujete hlouček osob s košíky či kasičkami. Vybírají. Na něco – cokoliv, nejčastěji však na děti. Děti v dětských domovech, na onkologii, na vozíku, děti mentálně postižené. Rázem máte dilema – věřit a darovat požadovaný obnos, nebo nevěřit a odmítnout? Prosby o pomoc dětem se odmítají těžko, ale pochybnosti, že jeden přispěl na lehké živobytí případným podvodníkům, taky nejsou zrovna příjemné
Jak tedy poznat poctivé od vykutálených čtveráků, kdy do kasiček na ulici přispět, a kdy raději odmítnout? Je třeba říci, že jednoduchý a stoprocentně účinný návod opravdu není. Díky několika jednoduchým pravidlům však můžete riziko potupného „nalítnutí“ významně eliminovat.
Veřejná sbírka realizovaná na veřejném prostranství má nejčastěji jednu ze dvou forem, a to vybírání do zapečetěných pokladniček, nebo prodej předmětů, často mizivé hodnoty, (plyšové zvířátko, keramická ozdoba, stužka a pod.), v jejichž ceně je příspěvek zahrnut.
V obou případech je realizátor sbírky povinen s předstihem oznámit konání sbírky na krajském úřadu (nebo Magistrátu města Prahy) dle místa svého bydliště, které však zdaleka nemusí být totožné s místem sbírky. Další povinnosti organizátorů sbírky se pak zásadně liší dle zvolené formy sbírky.
Kasička „prodejce“ nemusí být nijak speciálně zapečetěná a dokonce ani uzavřená, jeho jedinou povinností je označit „zboží“ tak, aby bylo jasně patrné, jakou část z ceny činí příspěvek na deklarovaný dobročinný úmysl, to však je často obtížné, v praxi se nijak nedodržuje a hlavně nedává to odpověď na otázku, zda je „výběrčí“ skutečně poctivý. V případě „prodejců“ si tedy dovolím tvrdit, že pokud nejde o celostátně organizované a mediálně propagované sbírky, při nichž je ke koupi nabízen specifický a nezaměnitelný předmět (pozitivním příkladem může být bílá pastelka, nebo žlutý květ měsíčku zahradního), je lepší nabídku k vykonání dobročinnosti odmítnout. Bohužel tím utrpí organizace, jež tímto způsobem získávají příspěvky zcela poctivě, bohužel přímo na ulici nemáte šanci poznat, zda jde o poctivce či podvodníka.
O něco jiná je situace při vybírání do pokladniček. Tato forma sbírky musí být vždy oznámena na místním úřadě včetně počtu a umístění schránek. Kasičky jsou na úřadě zapečetěny a k jejich otevření a sečtení obsahu dojde opět až na místním úřadě, za přítomnosti několika osob a pořízení protokolu, riziko manipulace se schránkou je tedy do značné míry omezeno.
V obou případech je dobrým vodítkem důvěryhodnosti dobré jméno organizátora sbírky, úsilí, které věnuje seznámení veřejnosti s její přesnou podobnou (jednotný vzhled pokladniček, průkazy realizátorů, jež výrazně usnadní identifikaci pravého „výběrčího“ atd.), a následně také výsledkem a způsobem použití výtěžku. Příznivým znamením vždy bývá zapojení místních občanů do sbírky.
Pokud vás tedy na ulici osloví osoba, jež vás požádá o příspěvek na výsostně bohulibý účel, ale neposkytne vám dostatek racionálních důvodů se domnívat, že darované peníze skončí v těch pravých rukou, nestyďte se odmítnout a o uspořenou částku raději navyšte svůj dar někomu důvěryhodnějšímu. I v tomto případě platí, že si své okolí vychováváme a jaké výběrčí na ulici podpoříme, takové tam budeme mít.
kkuc
