S knihovnou a knihou po regionu

23. září 2010, kultura, přečteno: 3115×

Kde se kdo narodí, tam se také nejvíce hodí, říkávali naši předkové. Čím jsme starší, tím víc se nám zdá náš rodný domov je místem, které navždy určilo barevnost vidění, formovalo krajinu duše, dalo základ úzkostem a tvarovalo celé síťoví vztahů ke světu. Přenést něco z těchto nálad, myšlenek a citů se již třetím rokem daří Městské knihovně Blansko na vlastivědných putováních s regionální knihou nebo regionálním autorem.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Začali jsme v lesích a na svazích Blanenska s knihou autora Františka Kaly „Stromy okresu Blansko“. Byl krásný podzim a ztepilé stromy v Lysicích , především smrky, uchvátily všechny přítomné.

Ve vršcích „blízko nebe“ jsme navštívili rozhledny nejbližšího okolí a vyslechli několik příběhů, pověstí i konkrétních faktů o stavbách, ze kterých jsou daleké výhledy.

Místa zázraků a historie – sakrální stavby – byl další cíl našeho putování se zasvěceným průvodcem farářem P. Kaňou. Ve Křtinách, Sloupu, Svaté Kateřině zazářily kostely ve své plné kráse. Uchvátila nás kouzelná stavba plná skla nové kaple v Šošůvce.

Co umí vítr aneb za větrnými mlýny dle knihy Jiřího Jaroše „Slovník technických památek Blanenska „ bylo první putování rok 2010 po horských partiích krasu a Drahanské vysočiny za „kamennými větřáky“. Druhé putování „Za výtvarníky Vysočiny“ vedlo do dílny manželů Danzingerových na výrobu modrotisku, galerie v Novém Městě na Moravě, soukromé galerie „Ve stodole“ v Jimramově a do světa tekoucího skla ve sklárně AG Svoboda Karlov.

V říjnu letošního roku ochutnají účastníci vlastivědného putování produkty místních výrobců, především med, ovčí a kozí sýry. Připraveno je putování „Na soukromé statky a farmy nejbližšího okolí“.

Neustále můžeme ukazovat krajinu Moravského krasu a Blanenska, její záhadnost, tajemnost roklí a strží, strašidelnost hlubokých lesů, vyzařování míst – staveb, božích muk, polních křížů, větřáků... Je studnicí paměti. Jako relikviář v sobě uchovává dávné hlasy a události, zapomenuté tváře a činy Wankela, Absolona, Mašky, Bakaly, Karoliny von Linsingen, Halase, Kundery...

Na tomto místě nikdo navždy neumírá, nic se nenávratně neztrácí. Jen všechno na první pohled nevidíme, neznáme a neslyšíme.

Proto je nutné si to připomínat.

Pavel Svoboda