Karel Absolon a Moravský Kras – část 6. – rozřešení tajemství podzemní Punkvy

3. září 2004, historie, přečteno: 4643×

Protože všechny dosavadní pokusy o nalezení vodní cesty mezi Macochou a výtokem Punkvy byly přes vynaložené úsilí marné, vystoupil K. Absolon na veřejnosti s projektem odvodnění sifonů. Navrhl, aby byl postaven dlouhý tunel, jímž by byla Macocha odvodněna.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Projekt byl dílem tzv. Absolonovy čtyřky (K. Absolon, V. Ondroušek, V. Brandstätter a K. Divíšek). Setkal se však s nejednoznačným ohlasem, neboť se proti němu postavilo i dost kritiků, kteří jej pokládali za utopii.

Pro autory projektu bylo důležité, že se na jejich stranu jednoznačně postavil ing. Josef Mazel, šéf zemského stavebního úřadu a hydrotechnické správy v Brně. Kvůli posouzení Absolon-Mazelova plánu byla sestavena odborná komise znalců, v níž měl rozhodující slovo prof. Dr. J. Woldřich, jenž realizaci plánu nebyl nakloněn. Dobrozdání znalců (1925) tak vyznělo v neprospěch zastánců odvodnění sifonů, na což Absolon s Mazelem reagovali kritickou odpovědí. Pro Absolona a jeho spolupracovníky se tedy situace nevyvíjela příliš dobře, proto se Absolon obrátil prostřednictvím článků v denním tisku na veřejnost a vyvolal také veřejnou diskuzi se znalci. Po značném úsilí se podařilo příslušná odpovědná místa o prospěšnosti této akce přesvědčit. Souboj se znalci, který trval 5 let, skončil Absolonovým vítězstvím a generální plnomocník na rájeckém velkostatku Salm-Reifferscheidtů Karel Belcredi dokonce rozhodl, že velkostatek provede podnik na vlastní náklady.

26. 8. 1927 bylo provedeno vodoprávní řízení na Punkvě. Stavba odvodňovacího tunelu byla na jaře 1928 zadána spojeným firmám bratří Redlichových a ing. Šamánka, v dubnu 1928 začaly přípravné práce a v červnu téhož roku bylo zahájeno prostřelování a vylamování tunelu, které trvalo až do března 1929. 23. 3. 1929 byly navrtány otvory do stěny oddělující tunel od Punkvy, byly vyplněny dynamitem a stěna byla odstraněna. Dílo se podařilo.

Dlouho očekávané explorační práce v řečišti Punkvy, jejíž hladinu teď bylo možno snížit až o 6 m, měly vypuknout po skončení turistické sezóny 1929. Překazilo je však nečekaně deštivé počasí let 1930 a 1931. Teprve na podzim 1932 se dostavil v celém povodí Punkvy velmi nízký stav vody. Byla vytažena Stoneyova tabule zahrazující tunel a voda se zase vlila do umělého koryta a přestala téct do výtoku. V listopadu 1932 došlo k nečekanému objevu geologicky staršího, diluviálního druhého řečiště Punkvy. 27. 11. se badatelé po náročné exploraci dostali od dna Macochy až k druhé straně Zlého sifonu. Bylo zjištěno, že má průměr 80 m. V objevitelském postupu však zůstala velká záhada — kde zůstal hlavní proud Punkvy?

Odvodňovací tunel skutečně snížil vodu v sifonech o předpokládaných 6 m, k přemožení Zlého sifonu to ale nestačilo. Proto bylo rozhodnuto, že se uskuteční vypumpování Punkvy ze Zlého sifonu. Prací se ujala osvědčená firma Sigmund z Lutína u Olomouce, která postavila v Punkevních jeskyních centrální pumpovací stanici. V prosinci 1932 byla pumpami snížena hladina Punkvy o dalších 6 m, celkem tedy o 12 m. V důsledku toho byly 18. 12. 1932 objeveny rozlehlé dómy na podzemní Punkvě. Zlý sifon nicméně zůstal opět nepřekonán. Firma Sigmund proto nabídla rozšíření technického arzenálu o ponorná čerpadla „Nautila“. S jejich pomocí byla Punkva snížena o 20 m a 5. 2. 1933 došlo konečně k překonání Zlého sifonu. Stalo se tak v pravý čas, protože hned další den se do Macochy přihnala povodeň, způsobená překotným táním sněhu, a zaplavila obě čerpací stanice.

Tajemství podzemní Punkvy bylo po 35 letech Absolonových snah rozřešeno. Na jaře 1933 se rychle rozběhly zpřístupňovací práce a již 1. července 1933 byla cesta po podzemní Punkvě slavnostně otevřena pro veřejnost.

Mgr. Pavel Košťál

 
Sdílet odkaz na: Facebook Twitter