Karel Absolon a Moravský Kras – část 7. – výzkumy v Městikádi a na dalších lokalitách Mor. krasu

30. září 2004, historie, přečteno: 5140×

Předchozí články byly shrnutím nejdůležitějších výzkumů Karla Absolona. Vzhledem k tomu, že Absolonova explorátorská činnost byla skutečně nesmírně široká, měly by být na závěr tohoto cyklu ještě připomenuty alespoň některé z jeho průzkumů na dalších lokalitách Moravského krasu.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Nalezení vodní cesty mezi Macochou a výtokem Punkvy bylo důležitým milníkem na Absolonově cestě k „rozřešení hydrografického problému Punkvy“. Velkou neznámou však i nadále zůstávala oblast ležící severně od Macochy. Průnik do zdejších rozsáhlých jeskyní vázaných na Punkvu se přes značnou snahu stále nedařil. Největší pokus v tomto směru podnikl Absolon v letech 1933 — 1934 vzápětí po úspěšném dovršení prací na podzemní Punkvě. Za výchozí bod si zvolil závrt Městikáď, který je jedním z největších v Moravském krasu a je vzdálen vzdušnou čarou pouze asi 1,5 km od Macochy. Spolupráci na otvírání tohoto závrtu nabídla firma Sigmund z Lutína, která se proslavila při nedávném vyčerpání jeskynních sifonů na podzemní Punkvě.

Karel Absolon nebyl v Městikádi poprvé. O průnik do závrtu se pokusil již jednou v letech 1911 — 1912 ve spolupráci s bratry Nejezchlebovými z Ostrova u Macochy. Tehdejší explorace skončila nehluboko pod povrchem kvůli shluku velkých balvanů, s nímž se badatelé nedokázali vypořádat. Na pracích, které byly v Městikádi zahájeny v červenci 1933, se podílela celá Absolonova „čtyřka“ (K. Absolon, V. Brandstätter, V. Ondroušek a K. Divíšek). Na konci října 1933 dosáhla prokopaná šachta hloubky 30 m od dna závrtu. V této době se objevily první finanční obtíže, neboť firma Sigmund nedisponovala dostatkem prostředků na zajištění celé nákladné akce. V pracích se nicméně pokračovalo až do 6. 2. 1934 a byla dosažena hloubka zhruba 50 m pod dnem závrtu. Ze dna závrtu byl do podzemí vypouštěn zapáchající plyn, aby mohlo být zjištěno jeho spojení s jinými podzemními prostorami. Večer 6. 2. vypukl v Městikádi požár, který zničil obě šachty i pracoviště se stroji. Příčinu požáru se nepodařilo odhalit, takže dodnes není jasné, zda šlo o žhářství či nešťastnou náhodu.

Po neúspěchu v Městikádi se Absolon se svými spolupracovníky pokoušel o proniknutí do neznámého podzemí v oblasti severně od Macochy z jiných lokalit. Jeho pozornost upoutala skupina závrtů v trati Na Hedvábné. Práce na těchto závrtech začaly již v červnu 1934, zajímavé výsledky přineslo ale až otvírání většího závrtu č. 21, zahájené v říjnu 1939. Většinu nákladů nesl rájecký velkostatek Salm-Reifferscheidtů. 16. 12. 1939 byl postup završen objevením mohutných propastí a dómů. Soustava těchto jeskynních prostor, nazvaná Hluboká jáma, potvrdila Absolonův názor, že závrty představují klíč k mnohým, dosud nerozřešeným tajemstvím Moravského krasu.

Na výzkumy v Hedvábné navázal Absolonův průzkum jeskyně Zazděná v Pustém žlebu. Zazděná jeskyně skrývala pod náplavy hlíny a písku původní řečiště Paleopunkvy. Průtočný tunel Paleopunkvy byl nalezen po usilovných pracích 19. 3. 1939. Vrstva náplavu byla postupně odstraňována. Do ledna 1942 pokročili objevitelé v tunelu až do vzdálenosti 330 m od vchodu Zazděné. Vedlejším produktem jejich postupu byl objev Křišťálové jeskyně s nádhernou výzdobou, tvořenou křišťálovými stalaktity, záclonami a třásněmi. 31. 7. 1942 nacistický správce rájeckého velkostatku Wesselka pozoruhodně se rozvíjející práce v Zazděné jeskyni zastavil a nařídil demontovat strojní zařízení.

V r. 1940 se uskutečnil objev 274 m dlouhé Průtokové jeskyně v Pustém žlebu. Téhož roku Karel Absolon organizoval také práce v Kateřinské jeskyni. Kritickým bodem zde bylo tzv. Dantovo peklo, nebezpečné místo vyplněné množstvím hrozících balvanů.

V letech 1940 — 1941 byl otvírán Korálový závrt, ukrytý v lesích severovýchodně od Kateřinské jeskyně. Přitom byly objeveny jeskynní prostory s bohatou krápníkovou výzdobou. 30. a 40. léta byla obdobím, ve kterém Karel Absolon podnikl celou řadu výzkumů. Podrobněji jsme zde zmínili jen několik z nich, z dalších by bylo možno jmenovat např. explorace v Šošůvských jeskyních (1935 — 36, 1949), v Rasovně (1935 — 1950), na Plánivách (1943 — 1946) atd. Hlavní otázka, jež Absolona po desetiletí zaměstnávala — tajemství podzemních vod severně od Macochy, počkala však na své rozřešení až do doby po jeho smrti (objevení Amatérské jeskyně v r. 1969).

Mgr. Pavel Košťál

 
Sdílet odkaz na: Facebook Twitter