Jsme stejní jako vy

19. dubna 2009, tiskové zprávy, přečteno: 3741×

Jen s obtížemi si člověk představí svět bez chuti, bez hmatových podnětů, bez zvuků či vůní, ale většina lidí si vůbec nedovede představit život v naprosté tmě. Postarat se o sebe, pracovat, pohybovat se po městě, vychovávat děti, sportovat, věnovat se svým koníčkům – bez zraku? Pro ty, pro které je otevření očí po ránu samozřejmostí, je to nepochopitelná představa. Lidská zkušenost je nesdělitelná, proto ani při krátkodobých pokusech pohybovat se se zavřenýma očima nemůžeme prožít to, co prožívají nevidomí. Přesto se o to mnozí snaží.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Jak řekl už Aristoteles, člověk je tvor společenský. Sama lidská společnost je založena na vzájemném kontaktu, na respektování druhého, na solidaritě, na potřebě prospět druhému, protože to nakonec prospěje i mně. Od počátků lidské společnosti požívali zvláštní ochrany ti, kteří se nemohli bránit, ženy, staří lidé, děti i hendikepovaní.

Nikdy však nebudeme moci těm, kteří naši pomoc potřebují, dát tolik, aby žili stejně bezstarostně jako my. Tak jako víme, že pravda a láska nikdy definitivně nezvítězí nad lží a nenávistí, ale přestože celý život o to budeme usilovat, tak musíme stále dělat vše pro ulehčení života těm, kteří neměli tolik štěstí jako my.

Ztráta zraku ovšem představuje radikální návrat do období raného mládí, kdy jsme se učili poznávat a rozlišovat všechny detaily okolního světa. Přitom intelektuální schopnosti a profesní dovednosti se ztrátou zraku nesnížily. V tom tkví paradox života nevidomého člověka. Schopnosti mnohonásobně převyšují možnosti je realizovat. Tady je příležitost pro okolí nevidomého: odstraňovat co nejvíce bariér, které znemožňují zdravotně postiženému uplatnit jeho dovednosti a intelektuální potenciál.

Pomoc se nabízí v několika směrech: poskytnout nevidomému kompenzační pomůcky, které mu usnadní život, vrátí mu možnost číst a psát nebo mu zajistit práci, která bude odpovídat jeho změněným možnostem. To je však stále málo. To hlavní je pohyb mezi lidmi, na ulici, v dopravních prostředcích, v obchodech, v restauracích. V domácím prostředí si osoba těžce zrakově postižená upraví nábytek a předměty kolem sebe tak, jak to potřebuje, a zvykne si. Ulice je ale stále jiná, nevidomý nevidí překážku, přijíždějící auto, číslo tramvaje či nápis na autobuse, krabici v obchodě nebo nezasunutou židli v restauraci. Tisíc nástrah denně! To je příležitost pro každého z nás. Zkusme se proto všichni zamyslet a vžít se do situace člověka, jenž postrádá pro nás tak samozřejmý zrakový vjem.

Kdo by se s námi chtěl podělit se svými zkušenostmi, či nás obohatit svými podněty, může se o nás dozvědět více na našich webových stránkách www.sons-blansko.cz nebo nám může napsat na adresu sons.blansko@tiscali.cz. Osobně nás můžete po předchozí telefonické dohodě (607 205 008) navštívit na ul. K. J. Mašky 2 v Blansku.