Alena Žákovská – mistryní ČR se stala v Belgii

27. června 2009, sport, přečteno: 5021×

Ultramaratonské tratě jsou natolik náročné, že závodník nemůže absolvovat v sezóně několik závodů za sebou. Český atletický svaz proto národní mistrovství v silničním běhu na 100 km vyhlásil současně při konání Mistrovství světa a Mistrovství Evropy na rovinaté trati tradičního závodu Nacht van Vlaanderen v belgickém Torhoutu.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

V dresu české reprezentace se navečer v pátek 19.6.2009 postavila na start i Alena Žákovská, vytrvalkyně blanenského extrém týmu Horizont Kola Novák. V osobním rekordu 9 hodin 28 minut 13 vteřin doběhla jako první z českých závodnic na celkovém 33. místě a ve své kategorii obsadila vynikající 3. místo v rámci Mistrovství Evropy a 6. místo na Mistrovství světa.

V mužích doběhl z našich nejrychleji Dan Orálek na celkovém 29. místě (10. místo v kategorii) v čase 7:28:50. Mistry světa se stal v čase 6:40:44 Japonec Yasukazu Miyazato a Američanka Kami Semick v čase 7:37:24.

Alena Žákovská si svým výkonem zajistila reprezentační dres i pro účast na MS 2010, které se uskuteční v britském Gibraltaru.

zakovska_002
Česká výprava při slavnostním zahájení.

zakovska_001
Po 100 km v cíli. Fota: Dan Orálek

Jak vysoce si ceníš tohoto výkonu?

Považuji tento výkon a jeho ocenění za nejcennější trofej v mém sportovním životě. I když bych se běhu věnovala i bez reprezentace ČR, tento výkon považuji za celkem logické vyústění všech mých sportovních aktivit, které jsou mnohostranné a vedly k této vytrvalostní kondici.

Kdy v průběhu závodu přišla největší krize?

To je asi u každého různé. U mě na 80 km. Někteří borci už dobíhali do cíle a mně ještě zbývalo 20 km. Navíc mě tlačil čas. Byla jsem nucena nezpomalit, pokud jsem chtěla dosáhnout času kategorie C, to je pod 9:30 a to je velká psychická zátěž. Špatně psychicky také působilo, když mě na těchto posledních kilometrech předběhla nějaká žena.

Co pomohlo k překonání těžkých chvil?

Jen zatnutí a další běh a přemlouvání organismu, ať nemá křeče. Posledních 10 km jsem se už trápila hodně, ale nezpomalila jsem.

Co tě vlastně žene do toho honění?

Pro mě je přirozené, když můžu běhat. Dokonce říkám, že raději běhám, než chodím. Také využívám skutečnosti, že mám daleko do práce (13km) a cestu tam se pokouším běhat, někdy i zpět.

A jaký je příští cíl?

Samozřejmě, že MS v běhu na 100 km v příštím roce, které se koná v Gibraltaru. Ráda cestuji, takže se těším, že uvidím nová místa. Spojení daleké cesty, s poznáním a se sportem je pro mě ta nejlepší kombinace.

Milan Daněk

 
Sdílet odkaz na: Facebook Twitter