Tajemná Lýzátka s dobrou náladou

18. dubna 2010, kultura, přečteno: 3674×

Mladí herci studentského Divadelního souboru Kollárka v Blansku připravili autorskou hru, která ukáže radosti života.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Jak vás napadlo hrát zrovna ,,Lýzátka“ ?

Jelikož jsme před tím hráli Mysteria Mortis (inspirováno Sedmou pečetí I. Bergmana), což je vážné téma o smrti, víře, smyslu života. Jak je naším zvykem, střídáme žánry, abychom nebyli stále zamyšlení, rozhodli jsme se využít jednoho hudebního mixu a vytvořit autorskou hru, která zase ukáže jinou, veselou stránku našeho života. A tak nějak vznikly „Lýzátka“.

Při tvorbě scénáře jsme se dobře bavili a doufali jsme, že se stejně dobře budou bavit i diváci. Trochu jsme se obávali reakcí na prvky absurdního divadla, kterými jsme se také nechali inspirovat. Nakonec jsme použili také některé staré písničky a vytvořili k nim úsměvné „klipy“. Protože jednotlivé scény jsou volně řazeny, nazvali jsme naši hru retroférií.

Plakát na Lýzátka

O čem ,,Lýzátka“ vlastně jsou?

Rodiče odjedou na dovolenou, „bezproblémová“ Sašenka, jejich dcera, zorganizuje doma diskohrátky. Pozve si partu kamarádů, kteří najdou schovaná tajemná „lýzátka“. Po chvíli objeví, že rodiče doma nechali babičku. Nabídnou tedy „lýzátko“ i jí a teprve teď začne ta pravá zábava. Rozšíří se to i do obecenstva a někteří šťastlivci dostanou také „lýzátko“. Všichni zjistí, že lízání „lýzátek“ způsobuje dobrou náladu. Celý příběh končí návratem rodičů, babička je nalezena bez hole, v plesových šatech a rozesmátá.

Jak autorskou tvorbu ovlinila vaše režisérka Eva Petrželová?

Ráda se baví a náš humor je jí blízký. Dokonce jsme ji při hře na chvilku vyřadili z provozu a zahráli jsme situaci, kterou opravdu nemá ráda. Pohráli jsme si s fenoménem krepového papíru. My to sice moc nechápeme, ale prý za mlada musela dělat nástěnky a tehdy byl jediný dostupný materiál právě krepový papír. Dodnes jej nenávidí.

Kde všude jste  hru „Lýzátka“ uvedli?

Premiéru jsme měli loni, na konci školního roku v červnu v Blansku na Kolárově ulici. Je to sál ZUŠ Blansko. Úspěch jsme sklidili také v Boskovicích. Letos v únoru jsme pro velký zájem hráli na Kollárově 8 pro veřejnost, také jsme pozvali střední školy. Po úspěšném představení byl velký zájem i z okolních vesnic. V Ráječku a Olomučanech připravujeme představení v dubnu. Předpokládáme uvedení „Lýzátek“ také v Brně.

Proč Lýzátka s tvrdým „Y“?

To je naše licence, prostě musíte na představení přijít. Je to prostě zábava od začátku do konce.

Co plánujete do budoucna?

Věrni naší tradici připravujeme opět závažné téma. Vychází z románu Pabla Coelha – Veronika se rozhodla zemřít. Rozhodli jsme se analyzovat myšlenky mladého člověka, který se rozhodne dobrovolně opustit tento svět. Co ho k tomu vede, ale také o co přichází. Nejde o mentorování či odsudek, jen nabízíme úvahu tak, aby se s námi divák zamyslel. Je to téma o kterém se nemluví, které jako by neexistovalo. Zpracování bude velmi atraktivní, mohli bychom je stručně nazvat multimediální.

A. Winklerová





 
Sdílet odkaz na: Facebook Twitter