Dvě výročí Společnosti Katolického domu

5. května 2010, kultura, přečteno: 4179×

Společnost Katolického domu v Blansku slaví 100 let od založení a 20 let od znovuobnovení činnosti. Její historii připomene výstava.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Výstava ke 100 rokům od založení
Společnosti Katolického domu bude otevřena
ve velkém sále od 9. do 15. května
vždy od 14 do 18 hodin.

Slavnostní zahájení výstavy
se uskuteční v neděli 9. května v 10 hodin.

Logo Společnost Katolického domu 1910 – 2010

Výstava představí doklady o činnosti spolku z dob jeho založení a pak především z období světových válek. Ukáže, jak vypadaly originální stanovy, nabídne fotografie a plakáty z dřívějších i nedávných akcí. Hlavním cílem je seznámit veřejnost s činností společnosti, jejíž zaměření se po celých 100 let výrazně nezměnilo. Sto let je úctyhodný věk a jak popisují následující řádky, ne vždy měl spolek na růžích ustláno a Katolický dům také nebyl vždy jen sídlem kultury.

Vrcholem oslav 100. výročí bude recitál Evy Dřízgové-Jirušové, blanenské rodačky a držitelky dvou prestižních cen Thalie. Recitál se uskuteční v neděli 23. května v 15 hodin v Katolickém domě, na jehož jevišti – tehdejší Lidové školy umění – tato operní pěvkyně začínala. 

V době, kdy Společnost Katolického domu vznikala, působilo v Blansku již více jak deset dalších sdružení a spolků. Vznikla v roce 1910 přeměnou katolického spolku Budoucnost, založeného o rok dříve z popudu faráře Františka Grydila. Právě on tenkrát zakoupil dům naproti kostelu, v němž společnost i dnes sídlí a provozuje činnost určenou stanovami. Tedy sdružování katolíků, pěstování vlastenectví, vzdělávání, rozvoj kulturní činnosti, divadla, turistiky nebo zřízení knihovny. Stanovy spolku se zásadním způsobem v době jeho trvání neměnily.

Již v předválečném období našly v Katolickém domě uplatnění i zázemí další organizace, jejichž činnost úzce souvisela se záměry Společnosti Katolického domu. Patřily mezi ně Jednota čsl. Orla, Československá strana lidová a Svaz katolické dívek a žen. Dlouho zde měla své místo knihovna a velké oblibě se v té době těšila divadelní představení. V období od roku 1923 do roku 1947 bylo odehráno nejméně 76 různých her. Kulturní, společenská, výchovná i tělovýchovná činnost zde měla ve své době velmi dobrou úroveň.

Válka činnost významně utlumila, ale obnovena byla hned po osvobození a k organizacím se přidal ještě Junák. Další útlum přišel hned v roce 1948 a v roce 1950 se výbor Společnosti Katolického domu podvolil výzvě ONV Blansko a z kulturního stánku se stala ubytovna pro dělníky ČKD Blansko. Dům se ale spolku již nevrátil. Výměrem ONV ze dne 10. dubna 1952 byla Společnost Katolického domu rozpuštěna a majetek připadl Městskému národnímu výboru v Blansku. Zdůvodnění bylo následující: „Činnost spolku, který má nepatrný počet členů, se omezuje pouze na to, že vybírá poplatky z bytu, sálu, přilehlých místností a hostince. Tato činnost nezapadá do budovatelské linie lidově demokratické státu a nijak nepřispívá k výstavbě socialismu u nás.“

Katolický dům měl sloužit všem. Nakonec jej městská rada přidělila hudební škole, což bylo v té době asi nejlepší řešení. Ta měla v roce 1960 432 žáků a později došlo na změnu názvu na Lidovou školu umění. Sídlila zde až do konce roku 1979, kdy se přestěhovala do budovy u zámku. V té době měla již 960 žáků.

V roce 1980 zde sídlilo Kulturní středisko města Blanska, vedené v té době Ottou Nečasem. Za jeho působení vznikla v předsálí Městská galerie, kterou vedl Antonín Juračka, byly pořádány Jazzové dny a začal zde působit Komorní orchestr města Blanska. V roce 1984 se KSMB odstěhovalo do nových prostor na sídlišti Sever. Od roku 1987 až do roku 1990 budovu využíval Socialistický svaz mládeže. V tomto roce ji předal městu a to následně původnímu vlastníku Společnosti Katolického domu. Ovšem bez vybavení a ve velmi neutěšeném stavu.

Společnost Katolického domu v Blansku znovuobnovila činnost 13. 9. 1990. V prosinci 1990 se uskutečnila zakládající schůze společnosti a byl zvolen výbor. Urychleně započaly práce na opravách a úpravě interiéru domu, především vymalování, parketách, vybavení nábytkem apod. S obrovským nadšením začal v Katolickém domě nový život. Rozběhla se spousta kulturních akcí, plesů, konaly se konference, přednášky, burzy i divadelní představení. Do majetku společnosti se Katolický dům vrátil 1. října 1991.

Katolický dům v roce 2010
Katolický dům dnes.

Do dříve téměř nevyužívaného domu se začal rychle navracet život. Katolický dům je dnes opět centrem zábavy, kulturního dění i vzdělávání. Konají se v něm divadelní představení, koncerty, sportovní turnaje, besídky pro děti, karnevaly, školení, ale i rodinné oslavy. Část prostor je pronajata firmám a společnost spolupracuje s mnoha dalšími subjekty, především ale s farností, charitou, skauty, Orlem, Kolpingovou rodinou a městskou knihovnou. Minimálně dvakrát do týdne se zde koná nějaká akce.

V novodobé historii Společnosti Katolického domu se vystřídali již tři předsedové – František Dyčka (1990–2002), Bohumil Hlavička (2003–2004) a současným předsedou je od roku 2005 Josef Šebela. „Dnes má Společnost Katolického domu kolem 70 členů. Takové to jádro, které se stará o chod, pořádání akcí a velmi aktivně se podílí na dění, tvoří asi 15 lidí. Snažíme se, aby akce byly přístupné pro naprosto všechny lidi z Blanska a hlavně, aby naší společnosti nedělaly ‚ostudu‘,“ upozorňuje úřadující předseda Josef Šebela a dodává, že třeba diskotéku pro mládež už by zde po předešlých špatných zkušenostech a následných stížnostech od členů nepořádali.

Odkoupení sousedních pozemků v letech 1996 a 1998 pomohlo jednak zpřístupnit bezbariérově Katolický dům, rozšířit jej o přípravnu jídel a malý sál, ale otevřelo také další možnosti k rozšíření spolupráce na sportovním poli s jednotou Orla. V roce 2002 zde byla vystavěna velká tělocvična a ve sklepních prostorách klubové prostory Kolpingovy rodiny. Do té doby se např. turnaje ve stolním tenisu nebo pozemním hokeji konaly ve velkém sále.

„Velmi oblíbené jsou přednášky. Nedávno známý astronom a vědec Jiří Grygar naplnil velký sál. Jednou jsme neodhadli zájem veřejnosti a měli připravený a vytopený jen malý sál. Pomohl nám pan Farář a pustil nás do kostela. Přednáška se pak uskutečnila tam. Tenkrát to byl otec Lízna, který se v 62 letech vydal pěšky na pouť do Španělska,“ odhaluje Josef Šebela téma, které vyvolalo takový zájem.

A co by si přál do budoucna? „Největší opravy má dům za sebou. Je sice potřeba opravit část střechy, ale ty nejdůležitější věci jsou hotové. Přál bych si hlavně, aby těm 15 lidem, kteří hodně pomáhají, vydržel elán a nadšení.“

Historické informace pochází z jubilejního sborníku vydaného v roce 2010 ke 100. výročí Společnosti Katolického domu.

 
Sdílet odkaz na: Facebook Twitter