Kulaté výročí Lubomíra Stříbrckého

2. června 2013, kultura, přečteno: 2523×

Mladý duchem, zkušený léty. Znám ho dlouho a vždycky jsem na něm obdivovala inteligenci, noblesu, znalosti, skromnost, pokoru a oddanost. Své rodině, svým přátelům, svému městu, svým studentům, výtvarnému umění a literatuře.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Na začátku června oslaví neuvěřitelných osmdesát let. Narodil se v Blansku, kde stále žije se svou ženou v rodném domku, v němž přišel i na svět,vystudoval zde gymnázium. Se svými spolužáky oslaví šedesát let, uplynulých od maturity, se svou ženou Danou již oslavil osmapadesáté výročí jejich sňatku.

Na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně získal aprobaci pro výuku výtvarné výchovy a českého jazyka. Zářným uměleckým vzorem spolu s lidskými kvalitami se pro něj stal profesor Bohdan Lacina, malíř, grafik, pedagog a skvělý člověk. Chvíli putoval po základních školách jihomoravského kraje, aby se v r. 1961 usadil ve Střední pedagogické škole v Boskovicích. Toto místo výtvarníka už nikdy neopustil a poctivě mu sloužil celých dvaatřicet let až do odchodu do penze. Plejádu svých převážně žákyň učil nejen kreslit a malovat, ale také se dívat kolem sebe, vidět a dešifrovat skrytou krásu přírody, obrazů, soch, architektury a fotografií.

Lubomír Stříbrcký
Lubomír Stříbrcký

Potkala jsem se s ním v dětství. Utkvěl mi především galantností a trpělivostí, s níž se dvořil své budoucí paní. Možná právě tyto vlastnosti předurčily, že si vybral skvělou partnerku na celý život. Trošku jim závidím. Spolehlivost, stálost, snahu pomoci jeden druhému za každých okolností.

Pan profesor Lubomír Stříbrcký, vášnivý čtenář, jehož domov je zaplněn velkým množstvím skvělých knih, a báječný gentleman, stále svižně kráčí svým milovaným městem, které mu ve vzpomínkách ožívá zejména z doby dětství a mládí. Usmívá se při pozdravu a třebaže už neběhá, snaží se nepodlehnout panice z přibývajících let. Protože ví, že čas je spravedlivý ke všem stejně, se za přispění různých okolností, příležitostí i náhod strefuje zejména svými výstavami, novoročenkami, blahopřáními, přednáškami a téměř celoživotní spoluprací s s Městskou knihovnou v Blansku (za ředitelování pánů Karla Fialy, Ludvíka Nečase, Milana Hradila, Vladimíra Jančíka a Mgr. Pavla Přikryla) do pulzujících terčů našeho života.

Jak řekl Jan Werich: „Každý člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit“.

L. Čepová

 
Sdílet odkaz na: Facebook Twitter