Město Blansko BLANSKO Město Blansko Vítání svatého Martina Blanensko.cz

Zborovská bitva

23. června 2014, historie, přečteno: 1571×

Letos si připomínáme 97. výročí bitvy u Zborova z 2. července 1917. Rozsahem se sice nemohla rovnat jiným bitvám „Velké války“, která byla později nazvána 1. světová, pro vznik ČSR je ale zásadní.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

 2. července 2014, 10:00 h, park Svatopluka Čecha    
97. výročí bitvy u Zborova

Město Blansko, Československá obec legionářská Brno 2 a Vojenské sdružení rehabilitovaných Blansko zvou na vzpomínkovou slavnost u pomníku československého legionáře v Blansku v parku u železniční stanice Blansko-město.

Program:
    hudba a položení kytic k pomníku
    Československá hymna
    přivítání – starosta města Blanska Ivo Polák
    vzpomínkový projev – bratr Bohuslav Páral, předseda Jednoty ČsOL Brno 2
    hudba

Vlakové spojení z Brna:
odjezd Brno hl. n. 09:02 h
příjezd Blansko-město v 09:34 h

Po únorové revoluci v Rusku v roce 1917, která ukončila vládu cara Mikuláše II., se moci ujala „Prozatímní vláda“. Uskutečňováním svých idealistických plánů však v ruských podmínkách způsobila chaos. Umožnila sice příjezd Masaryka, ale zároveň i Lenina -toho pod patronací a s finanční podporou císařského Německa, které počítalo s jeho pomocí při vyřazení Ruska z účasti na válce, což jim splnil. Masaryk se pokoušel přesvědčit Prozatímní vládu o prospěšnosti našich jednotek, leč marně.

Ministr Kerenský formování československé jednotky zastavil a chystal se ji zrušit. Byl totiž toho názoru, že Češi jsou šovinisté. Tím pádem byli Češi pro něj, jako sociálního revolucionáře (ESERA), nepřijatelní. V tomto názoru jej utvrdil i velitel kyjevského vojenského okruhu, který vypracoval pro vládu důvěrné memorandum, v němž dokazoval, že Češi nejsou pro ruskou revoluci dost spolehliví a že existence jejich vojenských jednotek se příčí mezinárodnímu právu – v tom měl pravdu a s tím museli legionáři v případě zajetí počítat.

Nabídka Prozatímní vlády k míru bez anexí a reparací byla odmítnuta. Tvrdá realita přinutila Prozatímní vládu změnit svoji idealistickou pacifistickou politiku – rozhodla se provést ofenzívu, která by vytlačila nepřátelská vojska z území Ruska. Po jejím úspěchu chtěla zastavit vojenské operace a vyhlásit mír.

Tato bezesporu riskantní akce, která je známa jako Kerenského ofenziva, by při úspěchu překazila Leninovým bolševikům jejich plány na získání neomezené vlády, ti proto měli životní zájem na jejím neúspěchu. Kerenský byl přesvědčen, že ofenziva, zahájená gardovými pluky a dobruvolníky, způsobí průlom na frontě . To pak ovlivní morálku řadových jednotek, které budou prvosledové oddíly následovat.

„Čechoslováci“ využili tuto jedinečnou příležitost a přihlásili naši brigádu do této akce. Nepřítel byl ovšem od bolševiků o připravované ofenzivě dobře informován a připravil se ji zvrátit ve svůj prospěch. Před očekávanou ruskou ofenzivou provedl vrchní velitel inspekci. Zjištěný stav armády jej uspokojil a bez větších obav očekával ruský útok.

Útok začal na přelomu 1. a 2. července. Hlavním cílem útoku u Zborova bylo dobytí a obsazení dominantního opevněného vrchu Mogila a v případě úspěchu útočit dále ve směru na Lvov. To měl za úkol 49. sbor, v němž byla začleněna i československá brigáda. Ta ale byla pro špatné vybavení nasazena na vedlejší úsek (kulomety budete mít, až je ukořistíte ... ). Nevycvičenost dle ruských předpisů se projevila jako výhoda.

Nešablonovitý útok – ve skupinkách po několika mužích, pro který se vžil název taktika bojových hloučků, měl úspěch. Zděšené hlášení do štábu znělo: „Útočí jako kočky“. Útočili proti trojnásobné přesile ve výborně opevněných zákopech. Až po dobytí prvních zákopů zjistili, že proti sobě bojují Češi. Historickou kuriozitou je skutečnost, že u Zborova proti sobě bojovali dva budoucí komunističtí prezidenti. Za císaře Klement Gottwald v hodnosti desátníka, který za zranění v bitvě obdržel dalším vyznamenání – záslužný kříž na stuze. Na straně legií bojoval Ludvík Svoboda.

pietní akt
Bitvu u Zborova každoročně připomínají začátkem července v parku Svatopluka Čecha členové obce legionářské a vojenských sdružení.

Výsledek bitvy byl pozoruhodný. 3 500 Čechoslováků zajalo EVIDOVANÝCH 4200 C. a K. vojáků a důstojníků různých národností monarchie, nehledě k ukořistěnému vojenskému materiálu, který hned využili.

Ztráty brigády byly značné – celá ¼. Z toho přímo v boji padlo 167 bratrů . Cesta na Lvov byla otevřena průlomem do hloubky 4,5 km a šířky 12 km. Brigáda zaujala obranné postavení a vyzbrojena ukořistěnými zbraněmi odrazila několik pokusů říšskoněmeckých jednotek o protiútok. Sama tak splnila úkol celého sboru. Výsledek bitvy měl význam hlavně politický, pro československý zahraniční odboj přelomový.

Dojem, který tento výkon vyvolal, změnil postoj Kerenského a na jeho základě 17. července vydal Brusilov rozkaz, jímž povolil obnovení náboru dobrovolníků do našich legií.

Pro Masaryka byly legie klíčové. Když v únoru 1916 zakládal československou vládu (ještě neexistujícího) Československa, postavil svůj program právě na vytvoření vojenských jednotek, působících v rámci spojeneckých zemí. Nasazení našich legionářů v Haliči čekal s velkým napětím. Bitva u Zborova překonala všechna očekávání: „Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům
bojujícím. V době, kdy celý svět byl v poli, nemohli jsme se omezit na deklamace .... Vděčná paměť bratřím zborovským, padlým i živoucím!“

Bez legionářů bychom tu republiku neměli . Co k tomu víc dodat? Snad jen to, že bez Masaryka, Štefánika a Beneše bychom dopadli jako jiní spojenci Dohody – Arabové, kteří se vytouženého státu nedomohli.

Jan Blahoslav Vladík †
Člen ČSOL