Za svůj život vděčím Nicholasi Wintonovi, vzpomíná muž

30. září 2014, ostatní, přečteno: 2786×

Jeho příběh začíná 2. srpna 1939, kdy ho matka s babičkou posadily do vlaku. Netušil, co se děje, a na cestu se těšil. „Ony nejspíš plakaly. Ale já myslel, že jedu jen na výlet a netušil jsem, že už je nikdy neuvidím,“ vypráví třiaosmdesátiletý Tomáš Graumann.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Článek měl omezenou platnost.
Informace v něm uvedené nemusí být již aktuální.

V úterý 7. října 2014 v 19:00 hodin je v blanenském kině pro veřejnost připravena přednáška p. T. Graumanna. Je jedním z posledních 669 dětí zachráněných Nicolasem Wintonem.

Přednáška proběhne i dopoledne pro žáky ZŠ, 7. října 2014 v 9:00 hodin, délka 120 minut, přednáška je zdarma.


Tomáš Graumann se narodil v Brně a seděl v posledním vlaku, kterým mohl Nicholas Winton poslat židovské děti do Anglie. O svém životě bude přednášet v úterý 7. října v 19:00 hodin v kině Blansko. Vstup je zdarma.

Většina Graumannových příbuzných zahynula v koncentračních táborech. Včetně jeho mladšího bratra Tonyho. „Když jsem odjížděl, byl nemocný. Měl za mnou přijet dalším vlakem prvního září. Hitler ale napadl Polsko a žádný další vlak nevyjel,“ vzpomíná muž. Narodil se v roce 1931 v Brně do židovské rodiny. „Rodiče ale svou víru nepraktikovali,“ dodává Graumann. Po jejich rozvodu žil s matkou a nevlastním otcem na zámku v Těšanech u Brna.

V roce 1938 je navštívila teta z Vídně. „Čekala na emigrační doklady k vystěhování do Austrálie. Naléhala na mé rodiče, abychom odjeli také. Dostali jsme povolení. Ale rodiče nechtěli Československo opustit. Nikdo netušil, jaké nám hrozí nebezpečí,“ říká Graumann. Záhy zažil útoky Němců na Židy. „Maminka nás vzala do Brna do divadla. Do zástupu čekajícího venku vtrhli nacističtí vojáci a začali všechny tlouct,“ popisuje. 

Okolnosti, díky kterým ho rodiče posadili do Wintonova vlaku, přesně nezná. „Patrně to pomohl zorganizovat evangelický farář Odstrčil z Klobouk u Brna,“ tvrdí. Dostal se do Skotska. „Tamní církev zřídila domov pro židovské děti a ve svém časopise uveřejnila inzerát k jejich adopci. Získal jsem nový domov, ale neuměl jsem anglicky, brzy jsem však novou řeč začal zvládat,“ vzpomíná.

Vystudoval zdravotní a biblickou školu. Jako misionář pracoval mezi domorodci na Filipínách, kde se setkal se svojí ženou. Přestěhoval se s ní do Ameriky. Adoptovali dvě děti, další dvě se jim narodily. V roce 1993 se vrátil do České republiky.

V letošním roce si připomínáme 65. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi. Od roku 2004 je součástí občanského kalendáře České republiky Den památky obětí holocaustu, který připadá na 27. ledna – na den osvobození koncentračního tábora Osvětim. Během něj vzpomínáme na smrt milionů Židů, Romů a dalších obětí, které zahynuly v nacistických koncentračních táborech.

Během německé okupace českých zemí bylo zavražděno více než 77 000 českých a moravských Židů. Jména známých obětí s datem narození jsou zvěčněna na zdech Pinkasovy synagogy v Praze. V Čechách a na Moravě holocaust přežilo jen nepatrné procento Židů. Podobně bylo zavražděno minimálně 6 000 českých Romů, tj. asi 90 % všech Romů na území dnešní České republiky.