Blanenský uličník – Ladova

10. ledna 2015, historie, přečteno: 1267×

Ulice J. Lady leží na Starém Blansku.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Josef Lada se narodil 17.12.1887 v Hrusicích u Senohrab. Ladův otec byl vyučený švec. Josef byl nejmladší ze čtyř dětí. Nejstarší František byl o sedmnáct let starší než Josef, který jako dítě prožíval roky chudoby a skromnosti, ale hlady mnoho netrpěl a také měl jako syn ševce dobré boty.

Malý Lada miloval pohádky. Z předmětů ve škole měl rád kreslení a přírodopis. Kreslil na všechno, co se mu dostalo do ruky. Koncem dubna 1901 dokončil školní docházku. Nakonec dostal učební místo jako malíř pokojů. Po měsíci však dostal výpověď. V červenci 1902 odjel znovu do Prahy, tentokrát jako knihařský učeň.

V malbě se mu však nedařilo, tak se věnoval raději kresbě. Postupně začal kreslit do časopisu Máj i do různých novin. Na začátku října 1904 se dal zapsat do večerních kurzů na Uměleckoprůmyslové škole. V roce 1905 pak konečně dostal výuční list.

Lada trpěl však vážnou plicní chorobou. Naštěstí po čase nemoc sama zmizela.

ulice Ladova
Ulice Ladova patří k mladším ulicím ve městě. Foto: S. Mrázek

V roce 1906 byl napotřetí konečně přijat k dennímu studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.  Již v roce 1906 vyšla první Ladou samostatně ilustrovaná knížka Pohádka o Honzíčkovi a zlatovlasé Isole, kterou na Ladovu žádost napsal  Jaroslav Havlíček.

Lada se živil jak se dalo. Školní řád zakazoval vystupovat na veřejnosti, proto musel často u svých kreseb používat pseudonym. V roce 1906 si ho redakce humoristického časopisu Svítilna přizvala za poradce redaktora obrazové části. Do tohoto časopisu kreslil Lada také pod různými pseudonymy. Avšak časopis přestal po devíti číslech vycházet.

V roce 1908 se Lada přestěhoval do Dittrichovy ulice č. 6. v Praze. Působil také v časopise Karikatury. Oporou tohoto časopisu byl Jaroslav Hašek. Časem se Lada stal šéfredaktorem listu. Dále pracoval také v Humoristických listech. Velkým vzorem byly pro něho německé, mnichovské noviny Simplicissimus. Mezi nejlepší Ladovy přátele v této době patřili právě Jaroslav Hašek a Jiří Mahen.

Od roku 1912 začal přispívat do sociálně demokratických Kopřiv. Byl také redaktorem Českého slova. V roce 1913 vydal Lada druhou knížku, která se jmenovala Kalamajka a která vznikla na podkladě národních říkanek.

V roce 1914 vypukla první světová válka a s ní pro malíře těžké časy. Pro oční neduh však nemusel narukovat na frontu (jako půlroční dítě přišel o pravé oko).

Co se týče Švejka, tak první výtvarnou podobu však netvořil Lada, ale Karel Stroff, který Ladovi příliš nepřál. Ale od roku 1924 zná česká veřejnost Haškův román již s Ladovými obrázky. Román vycházel na pokračování v nedělní příloze Českého slova.

Od roku 1921 se Ladova situace zlepšila, stal se kmenovým autorem časopisů vydávaných nakladatelstvím Melantrich, kde pracoval až do roku 1940.  Ladova satira po první světové válce míří mimo jiné do řad komunistů i fašistů. V roce 1919 dostal nabídku výtvarného řešení pro Tylovu hru Strakonický dudák v Národním divadle. Spolupracoval též s kresleným filmem.

Obrazy maloval převážně technikou kolorované kresby, kvaše nebo tempery. Lada v čistě českých podmínkách a pod vlivem domácí tradice vyrostl ve zcela specifického umělce. Poslední obraz, který namaloval, byl Hastrman z roku 1957. Lada se často inspiroval rodnými Hrusicemi. Rád pracoval se zimními náměty. Dalším oblíbeným tématem byla zvířata. Celkem se podílel na výzdobě 121 dětských knížek, z nichž šest sám napsal, například Kocour Mikeš (1934).  Svět Ladova dětství a mládí znovu vyrůstal v jeho kresbách. Humor zaujímá v jeho tvorbě specifické místo.

Od roku 1904 až do své smrti namaloval přes čtyři stovky obrazů a vyhotovil na 15 000 kreseb a černobílých a barevných ilustrací. Vedle dětských knih vyzdobil 192 knih pro dospělé. Spolupracoval s desítkami časopisů, navrhoval plakáty a devět divadelních výprav, byl výtvarníkem čtyř kreslených, jednoho loutkového a jednoho hraného filmu. Navrhl 18 knižních obálek. V roce 1942 jsou vydány jeho paměti Kronika mého života.

Dne 18.06.1923 se oženil s Hanou Budějickou, se kterou se seznámil už osmnáct let před svatbou. V roce 1925 se rodina stěhuje do většího bytu v ulici V Ohradách, která se dnes jmenuje Ladova.

Dne 14. února 1945 zahynula při náletu na Prahu jeho druhorozená dcera Eva. O tři roky starší Alena se po otcově vlivu stala kreslířkou a malířkou.  Do Hrusic se Lada stále vracel  a v roce 1936 si tam postavil rodinný dům. Ladova manželka umírá 02.01.1951. Lada umírá 14.12.1957 v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech.

Pavlína Lesová
Muzeum Blansko

 

Brzy v Blansku


28.07. 09:00 h, zámecký park
Gulášobraní – 5. ročník