Jak šel čas Blanskem – 4. část

11. června 2015, historie, přečteno: 2308×

Pokračování seriálu mapujícího stoletou historii města Blanska od roku 1900 do roku 2000. Tentokrát o událostech, které zasáhly Blansko v období 1925-1939.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

BLANSKO 1925–1939

Po volbách v roce 1923 nastupuje do funkce starosty města Blanska JUDr. Karel Rodkovský. Správa města byla reorganizována a měla tyto odbory: hospodářský, stavební, policejní, zdravotní, chudinský, komunikační, právní, zemědělský a bytový. Post starosty zastával Karel Rodkovský až do 15.03.1939, kdy musel v důsledku okupace odstoupit.

Město Blansko nemělo do roku 1926 kroniku. Městská rada pověřila archivního badatele a spisovatele Josefa Pilnáčka, rodáka z Černé Hory, o sepsání dějin města. V roce 1927 nákladem města vychází kniha Paměti města Blanska a okolních hradů. První vydání bylo sešitové. Pamětní kniha města Blanska byla založena téhož roku a  prvním kronikářem se stal Hugo Václav Sáňka.

Velkým kulturním počinem bylo postavení rozsáhlé a impozantní budovy Masarykovy měšťanské školy. 27. ledna 1927 rozhodlo městské zastupitelstvo, aby stavba byla provedena dle návrhu architekta Eduarda Göttlichera z Brna. Stavba poté byla zadána stavitelům Václavkovi z Brna a Jaromíru Roučkovi z Blanska. Dozor nad stavbou vykonával stavitel Stanislav Špaček z Brna. Práce na stavbě školní budovy byly zahájeny 20.04.1927. Dne 31.08.1928 byla stavba dokončena a komisí okresní politické správy bylo dáno povolení k jejímu otevření 1. září 1928. Celkové náklady stavby činily 2,5 milionu korun.

Masarykova měšťanská škola

Masarykova měšťanská škola. Foto: archiv autora

Stále vzrůstající světová hospodářská krize počátkem třicátých let se dotkla také Blanska. Narůstala bída. V roce 1931 bylo v Blansku na 600 nezaměstnaných. Byl ustaven zvláštní stravovací výbor Okresní péče o mládež, Čs. Červeného kříže a rodičovského sdružení. Za pomocí celé blanenské veřejnosti se vařilo v kuchyni Masarykovy měšťanské školy do dubna 1932.

V závodech ČKD poklesl stav dělníků na 1 000, z nichž bylo na 200 střídavě vysazováno. Krize zasáhla také Mayerovu kamnárnu, počet dělníků klesl na 130, přitom bylo nutno práci omezovat vřazením prázdných směn. Naprostá stagnace ve stavebním ruchu a úplné uzavření hranic způsobily, že export se dál jen ve výjimečných případech i za ceny vysoce ztrátové.

Krize vyvrcholila v roce 1934, kdy poklesl téměř ve všech blanenských závodech počet dělníků na minimum. Pro hladovějící děti se uskutečnila polévková akce, na niž bylo získáno 6.780 Kč a mnoho darů v naturáliích. Situace na pracovním trhu byla kritická. Všechny blanenské závody od největších až po nejmenší vysazovaly a propouštěly dělnictvo. V červnu dosáhl počet nezaměstnaných osob na okresu 8 949.

V letech 1933–1934 je budován nový komunální hřbitov. Práce spojené se stavbou hřbitova byly vítanou příležitostí k výdělku dělníkům v době nezaměstnanosti ve zdejších továrnách. Při pracích bylo denně zaměstnáno 50–100 dělníků a vystřídalo se jich postupně na 3 899. Autorem plánu hřbitova byl arch. Eduard Gőttlicher z Brna, stavitelské práce provedl stavitel Ing. Jaromír Roučka. Tak vznikl v letech světové hospodářské krize v Blansku moderně řešený hřbitov, který byl otevřen 16. září 1934 a slouží do dnešních dnů.

V roce 1936 vzniklo v Blansku také koupaliště. Pro jeho zřízení byl vybrán pozemek uprostřed města vedle fotbalového hřiště AFK Blansko s odběrem vody z mlýnského náhonu. Na základě plánů bazénu 50 × 25 m vypsalo městské představenstvo soutěž na stavbu. Z přihlášených šesti firem byl vybrán blanenský stavitel Josef Jalový. V závěru zdůvodňovací zprávy městskému zastupitelstvu starosta dr. Karel Rodkovský uvedl: „Městská rada stavbu koupaliště provede proto, aby dělnictvu a živnostenstvu opatřena byla práce, aby zamýšlené koupaliště se stalo ozdobou města Blanska a přitažlivostí pro turistiku, aby dětem byla věnována tato nezbytná a velká radost.“

Koupaliště v Blansku 1942

Blanenské koupaliště v roce 1942. Foto: archiv autora

V roce 1936 Blansko dostává novou památku – dřevěný kostel. Stavba pochází z Nižního Seliště, které leží 20 km od Chustu na hranici Podkarpatské Rusi a Rumunska. Se stavbou kostela bylo započato v roce 1601. Brzy nato padla celá obec za oběť morové epidemie. Kostel byl dokončen teprve po novém osídlení v roce 1640. Když se Podkarpatská Rus stala součástí československého státu, postavili si obyvatelé Seliště kostel kamenný. Starý dřevěný kostelík zůstal opuštěný a pomalu chátral. Kostelík měl být v roce 1928 jedním z atraktivních exponátů pro Výstavu soudobé kultury v Brně. K tomu však nedošlo. Objekt byl nabídnut Církvi československé a zakoupen radou starších v Blansku. V Nižním Selišti byl kus po kuse rozebrán, jednotlivé kusy označeny, aby byla snazší jeho rekonstrukce a na 13 vagonech převezen v září 1936 do Blanska. Během necelých 3 měsíců zde byl znovu sestaven a instalován. Na rozdíl od původní stavby byl postaven na kamennou podezdívku, čímž se zvýšil vnitřní prostor a hlavně vchod. Olomoucký biskup ThDr. Rostislav Stejskal předal v květnu 1937 kostel veřejnosti.

Zvláštní události blanenské:

  • V roce 1927 akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld & Daněk splývá s firmou Českomoravská-Kolben-Daněk, a. s., n. p.
  • V roce 1931 byla v Blansku zavedena lékařská pohotovost.
  • V roce 1935 bylo provedeno vydláždění frekventované ulice Rožmitálovy a části blanenského náměstí.
  • Vodovodním potrubím, položeným v letech 1934 a 1935, byla zavedena pitná voda do Blanska. V roce 1936 bylo vodovodní potrubí rozšířeno do Horní Palavy.
  • V roce 1935 byla zakoupena na vybudování sociálního domu od Okresní nemocenské pojišťovny budova (dům byl postaven v roce 1923) na Mlýnské ulici. Tato byla přebudována dle plánů prof. architekta Lamla z Brna blanenskou firmou Krahulec a Matula. Sociální dům byl slavnostně otevřen v květnu 1936.
  • Po překonání hospodářské krize 30. let se Ing. Richard Ježek zabýval myšlenkou dát vystavět novou reprezentativní budovu, která by sloužila jak rodině, tak městu. Po předchozí dohodě s příslušnými orgány dal vypracovat brněnskému architektu Pořískovi projekt budovy, kde by v přízemí byl umístěn nový úřad a zubní ordinace dentisty Tomana, v 1. patře by byly byty pro rodiny Ježkovy. Povolení bylo vydáno 20.05.1938 a zásluhou stavební firmy Jaromíra Roučky byla už 26.05.1939 budova předána do užívání. Podle Pamětní knihy města Blanska projekt schvalovalo i Ministerstvo a ředitelství pošt a telegrafů a už 02.02.1939 byl poštovní úřad přestěhován do nových místností, kde bylo pamatováno i na budoucí automatickou telefonní ústřednu.
  • 23. září 1938 vyhlásil prezident Edvard Beneš mobilizaci armády a všech záložníků do 40 roků. Starostové a radní v obcích okresu byli vyzváni, aby se postarali o železnou zásobu potravin pro nejpotřebnější rodiny. Ostatní obyvatelstvo se vybízelo, aby si pořídilo zavčas zásoby potravin. Omezil se výdej pohonných hmot, dbalo se o to, aby se nezdražovaly předměty denní potřeby.
  • 30. září 1938 přijímá prezident a vláda mnichovskou dohodu.
  • V září 1938 mělo Blansko 4 956 obyvatel, kteří s nejčernějšími obavami očekávali příští dny.

Příště: BLANSKO 1939–1945
Doporučená literatura:

POLÁK, V.: Čtení o Blansku 1848–1945. Blansko, 1995, 140 s. ZLÁMAL, V.: Moravský Kras, Boskovice, Blansko, Kunštát. Brno – Praha – Bratislava, 1937, 104 s.

Pavel Svoboda
Galerie a antikvariát Jonáš Blansko

 

Brzy v Blansku


28.07. 09:00 h, zámecký park
Gulášobraní – 5. ročník