Hybatelé blanenských dějin – Karel z Reichenbachu

14. března 2016, historie, přečteno: 668×

Malí lidé tvoří velké dějiny malými činy. V rámci seriálu, připraveného Galerií a antikvariátem Jonáš Blansko, společně poznáme ty osobnosti, které tvořily dějiny Blanska. Seriál je připraven v rámci oslav 880 let od první zmínky o Blansku.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Bezmála dvacet let života doktora Karla z Reichenbachu je úzce spjato s naším krajem. Slavný chemik, vynálezce, metalurg, významný geolog a mineralog, speleolog a svérázný filozof – tím vším svobodný pán z Reichenbachu byl. Po celou čtvrtinu jeho života bylo Blansko svědkem nejplodnějších, podnikatelsky a vědecky nejúspěšnějších let tohoto muže, jeho pracovních triumfů, ale i osobní tragiky.

Karl Reichenbach
Karl Reichenbach

Ambiciózní třicetiletý doktor filozofie Karel z Reichenbachu se setkává v chemické laboratoři polytechnického institutu ve Vídni s o dvanáct let starším Hugem Františkem starohrabětem ze Salm Reifferscheidu. Nezávisle na sobě přišli do vídeňské laboratoře pracovat na shodném problému karbonizace dřeva. Ze společného zájmu vznikly obapolné sympatie a Salmovo pozvání Reichenbacha k prohlídce Blanska.

Karel z Reichenbachu se v roce 1818 setkává poprvé s naším krajem. Je ubytován na blanenském zámku. Správce železáren a horní mistr Karel Gottlieb Teubner ho seznamuje s provozem a dosavadními výsledky při výrobě dřevěného uhlí suchou destilací v pecích. Mezi oběma muži vzniká upřímné přátelství. I když se Reichenbach v Blansku nezdržel delší čas, stačila mu tato návštěva k zodpovězení řady otázek konstrukce optimální zuhelňovací pece. Tu úspěšně realizuje v německém Hausachu nad Kinzingem.

V roce 1821 přichází na pozvání Hugo Františka Salma, který se dozvěděl o jeho úspěchu v Hausachu, do Blanska podruhé. Karel z Reichenbachu se s elánem sobě vlastním pustil do práce v blanenských železárnách. Věnuje se karbonizaci dřeva a výsledkem společného úsilí bylo udělení privilegia Hugovi Františku Salmovi na výrobu dřevěného uhlí v „uzavřeném prostoru“ na dobu patnácti let.

O rok později, v roce 1822, byly podle Reichenbachova vlastního konstrukčního návrhu postaveny dvě nové pece. Získané vedlejší produkty při suché destilaci dřeva byly zkoumány v chemické laboratoři, jejímž vedoucím byl byl chemik Václav Mader. Za Reichenbachovy pomoci se mu podařilo v roce 1825 objevit lásku kreosat.

Výsledky práce Karla z Reichenbachu a zhoršující se zdravotní stav starohraběte Hugo Františka vedlo na tehdejší dobu k ojedinělému a vskutku zvláštnímu řešení. Starohrabě jmenoval listinou z 1. dubna 1823 svého přítele dr. Karla z Reichenbachu ředitelem všech železářských zařízení na blanenském a rájeckém panství, což ještě upřesnil listem z 8. července téhož roku. Zároveň však ustanovil Reichenbacha přímým podílníkem na čistém zisku, přestože do podniku nevložil žádný kapitál.

Reichenbach se tak stává neomezeným pánem nad podnikem, který patří k největším na Moravě. Energeticky se chopil své velké příležitosti. Zavedl výrobu umělecké litiny, podílel se na startu produkce parních strojů, v Klepačově založil továrnu pro výrobu octa. V roce 1833 ve své blanenské laboratoři izoloval z dehtu z bukového dřeva zvláštní směs vyšších nasycených alifatických uhlovodíků (alkanů). Nazval ji prostě: parafín. Tato látka se doslova stala doslova světovou. Odhalil i její praktické použití pro výrobu svíček. Vynález parafinu zapsal Reichenbacha navždy do učebnic dějin novodobé chemie. Reichenbach pracoval také na geologických mapách okolí města i průzkumu Moravského krasu.

Hugo František Salm mohl být opravdu spokojen. Pod Reichenbachovým vedením dosáhly železárny prakticky světovosti. Do Singapuru se vyvážela pásovina, na Haiti příbory a litinové kuchyňské nádobí, železná kamna do Malé Asie, Sýrie a Turecka, strojírenské výrobky do Německa a Ruska, New York pravidelně odebíral zásilky luxusního jemného litinového zboží a chemikálie, které se vyvážely také do Francie a Egypta. Výsledky práce vedly starohraběte k novému rozhodnutí. V roce 1831 ustanovuje Karla z Reichenbachu ředitelem svých veškerých panství.

Z ambiciózního chudého vědce se vlastní pílí stává Reichenbach, průmyslový podnikatel, vynálezce, správce významného panství, renomovaný odborník a zámožný člověk. Třicátá léta znamenají pro Reichenbacha vyvrcholení a završení pobytu a působení v Blansku. Jsou pro něj ale také velice rozporuplným obdobím. Na jedné straně závratná kariéra, pracovní úspěchy a hmotný blahobyt (kupuje zámek Reisenberg v Dolním Rakousku, přikupuje i dolnorakouská panství Reidling a Gutenbrunner, v Haliči Nisko a zámek Heiligenkreuz poblíž St. Pöltenu).

To však neubírá v ničem na jeho obdivuhodném pracovním nasazení. Velmi pečlivě si všímá zemědělské produkce na Salmově panství. Zdokonalením pěstování cukrové řepy, které navrhl, se její výnos zdvojnásobil a později ztrojnásobil. Rozšířil její pěstování zejména na Blanensko a Rájecko. Rozhodl se v Rájci vybudovat moderní cukrovar, který by povznesl celý kraj. Stavební práce byly započaty v roce 1836 a již na jaře příštího roku byla zahájena výroba cukru. V Rájci vznikl největší a nejmodernější cukrovar té doby v Evropě.

Na straně druhé prožívá Reichenbach i onu příslovečnou druhou stranu mince. V roce 1835 mu umírá jeho těžce nemocná manželka a při cestě do Benátek na tyfus dcera Ottana. Dvojnásobná ztráta blízkých Reichenbachem hluboce otřásla. V březnu 1836 zemřel ve Vídni jeho mecenáš a dlouholetý přítel starohrabě Hugo František ze Salmu. Smrt Hugo Františka však neznamenala pouze ztrátu vzácného přítele, ale stala se i mezníkem ve vztazích Salmů k Reichenbachovi.

Jejich následkem bylo odstěhování Karla Reichenbacha v roce 1840 do Vídně. Zde se na zámku Kobenzl začal věnovat svým „odistickým” bádáním, též se zabýval zkoumáním meteoritů. V závěru svého života získal nálepku škarohlída a podivína, který se straní lidí. Zemřel v Lipsku19. ledna 1869 zcela opuštěn.

Příště: Blanenský lékárník Josef Čech.

Zpracováno podle knihy Rolný, I.: Blanenská léta Karla z Reichenbachu. Albert, Boskovice 2000

Použitá literatura:

  • Čech, J.: Dějiny města Blanska. Kalous, Brno 1905
  • Pilnáček, J.: Paměti města Blanska a okolních hradů. Blansko 1927
  • Zdroj: Internet

Pavel Svoboda
Galerie a antikvariát Jonáš Blansko

 

Videožurnál

jsou ke zhlédnutí nové videopříspěvky

nejvíc se vám líbí

Videotext – textové zprávy po celý den na kanálu E8 v síti UPC.

Každý 2. a 3. víkend v měsíci vysíláme Videožurnál, v neděli po páteční tiskové konferenci vysíláme záznam tiskové konference.

Videokazety a DVD se všemi díly videožurnálu si můžete zapůjčit v Informační kanceláři Blanka na ul. Rožmitálově.