BLANSKO Město Blansko Vítání svatého Martina Blanensko.cz

Hybatelé blanenských dějin – Erich Roučka, moravský Edison

25. září 2016, historie, přečteno: 1511×

Malí lidé tvoří velké dějiny malými činy. V rámci seriálu, připraveného Galerií a antikvariátem Jonáš Blansko, společně poznáme ty osobnosti, které tvořily dějiny Blanska. Seriál je připraven v rámci oslav 880 let od první zmínky o Blansku.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

„...Považuji za nešťastné, jestliže mnozí naši talentovaní a pracovití lidé musí hledat obživu v cizině...“
(Erich Roučka)

Erich Roučka se narodil v roce 1888 ve Velkém Meziříčí na Moravě a zemřel jako emigrant v Ezeldorfu u Norimberka v roce 1986. Již od mládí se zajímal o fyzikální pokusy a technické modely. V deseti letech zhotovil jednoduchý ampérmetr, ve čtrnácti pec na tavení mosazi, v sedmnácti akumulátor, elektromotor a rozvaděč s měřícími přístroji.

To už byl studentem na čtyřleté německé Státní průmyslové škole v Brně, protože Česká průmyslovka ještě v roce 1904 elektrotechniku nevyučovala. Na absolutorium v roce 1908 navazuje praxe u a.s. Kolben a spol. v Praze a pak u firmy Siemens & Halske Berlin, nejvýznamnějšího výrobce měřící techniky ve své době.

Erich Roučka
Erich Roučka

Po návratu z ciziny založil za vypůjčené peníze v Blansku v roce 1911 první výrobnu elektrických měřicích přístrojů v Rakousku-Uhersku. Měl sedm mechaniků a hodinářů a začal dodávat  přístroje značky ER do Prahy a do Vídně. Sám vyvíjí a konstruuje i vede výrobu, která se úspěšně rozšiřuje jako sériová výroba stále nových a nových přístrojů a má i své zastoupení až v Budapešti. Tajemství jeho úspěchu je v tom, že dodává dobré a spolehlivé  přístroje v krátkých dodacích lhůtách. A jeho přístroje vítězí nad přístroji z věhlasných světových firem.

Když na rakousko-uherské lodi za 1. světové války odpadávaly při střelbě z těžkých děl ručičky na přístrojích zn. Weston a Siemens & Halske, pohotově nabídl své přístroje, které obstály při zkušební střelbě, a dostával pak z Vídně velké zakázky pro válečné námořnictvo.

Po válce odjíždí Erich Roučka na studijní cestu do USA. Zajímá se především o automatické regulátory parních kotlů. Za sebou má již cca 70 uznaných patentů. V USA zadá asi 200 nových patentových přihlášek a na patentovém úřadě ve Washingtonu důkladně studuje patenty a spisy a asi 10 000 patentů zakoupil. V té době navštívil i vynálezce Alvu Edisona, který je vlastníkem 1 300 patentů, v jeho laboratořích a předložil mu některé svoje objevy, především bezdrátové řízení lodí, podmořských člunů a letadel.

A posudek T. A. Edisona? Erich Roučka  svými vynálezy předbíhá tolik svou dobu, že jsou některé jeho objevy tehdejší současnou technikou nerealizovatelné. Satisfakcí pro Ericha Roučku je, že postupem doby jsou však jeho objevy uplatňovány i v praxi. Jeho podnik po návratu z USA se stal prvním dodavatelem multimetrů pro parní elektrárny, automatických regulátorů napájení vodou aj. Se svolením Karla Čapka začal používat pro tyto mechanismy značky E. R. ROBOT.

Roučkova továrna
Roučkova továrna v Blansku vybudovaná v roce 1911

Za své dílo obdržel titul inženýr, i když žádnou vysokou školu neabsolvoval. Byl poctěn řadou medailí, cen i uznání od ministerstva i na výstavách, vč. Výstavy soudobé kultury v roce 1928. A v tomto roce se i oženil a vzal si krásnou učitelku Zdeňku Hábovou a měl s ní tři děti: Ericha a dvojčata Jarmilu a Zdeňka.

A pak přichází rok 1929 a Erich Roučka začíná  stavět nový závod ve Slatině, protože ve vyhlédnutých Brankovicích se mu nepodařilo koupit potřebné pozemky. Slatina má však i velkou výhodu v tom, že v bezprostřední blízkosti továrny je železniční trať a železniční stanice.

Po zahájení výroby začínají kotle Ericha Roučky dobývat svět, kotelny jeho systému jsou čisté, např. v roce 1944 obdivují odborníci kotelnu v Moravské bance na náměstí Svobody v Brně, která je opatřena i kokosovými koberci. A když bylo E. Roučkovi povoleno postavit jeden kotel na zkoušku v Praze a z komína se nekouřilo, tak se pátralo v kotelně i okolí, zda  nebyl sopouch tajně vyústěn do komína vedlejšího domu. Ale nenašlo se nic. A E. Roučka pobaveně vysvětlil, že jeho kotle mají tak dokonalé spalování, a tak  začal dostávat hodně objednávek i z Prahy.

Po roce 1945 se vzdal podnikatelské činnosti a chtěl se věnovat jen bádání. V roce 1947 dostal nabídku z Clevelandu řešit výrobu kvalitní oceli z odpadu a i když to bylo jeho současným zájmem, nabídku nepřijal a jak sám napsal: „Chci výsledky své práce zachovat své vlasti.“

Po únoru 1948 byla jeho továrna ve Slatině znárodněna, přišel o svou laboratoř, krátce pracoval v Metře Blansko a pak ve Výzkumném ústavu energetickém v Brně. Jeho návrhy však neměly šanci být realizovány, a tak v roce 1959 emigroval do Západního Berlína a prožil si velmi těžké období v uprchlickém táboře. Jeho věhlas jej však zachránil od těchto útrap a bylo mu nabídnuto místo u firmy AEG nedaleko Düsseldorfu.

Dávno před svou emigrací napsal, že považuje „za nešťastné, jestliže mnozí naši talentovaní a pracovití lidé musí hledat obživu v cizině“ – tento smutný osud potkal nakonec i jej. Měl kolem 850 uznaných patentů, a to především v oblasti techniky, ale částečně i z oblasti medicíny. Jeho organismus nevydržel dlouhodobé trvalé přetěžování a vyčerpávající pracovní vědecké i organizační nasazení a ve svých 40 letech onemocněl.

Kromě lékařské pomoci hledal E.Roučka i vlastní řešení. Brzy se centrem jeho zájmu stal problém rakoviny. Poznatky i výsledky svých experimentů konzultoval s profesory brněnské lékařské fakulty. V roce 1934 nákladem 2,5 mil. Kč otevřel na ulici Lipová 9 (Tvrdého) sanatorium, kde  se pacienti léčili pod dohledem lékaře Roučkovou metodou. Tuto terapii pak převzalo sanatorium v Berchtesgadenu.

V roce 1937 vydal knihu, kde vyložil svou teorii o vzniku rakoviny při nesprávné výživě. Jako léčebnou metodu doporučoval režim mírné podvýživy a silné alkalizace organizmu směsí jednoduchých sloučenin draslíku, sodíku, vápníku a hořčíku. Knížka vzbudila značnou pozornost a příznivý ohlas z lékařských kruhů. Ministerstvo zdravotnictví pověřilo špičkové odborníky prověřením jeho poznatků a výsledkem bylo oficiální uznání Ericha Roučky jako biochemika a badatele v oblasti rakoviny spolu se souhlasem k jeho práci v laboratořích lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně na problému rakoviny. Jeho přednáška v roce 1946 před kolegiem profesorů a členů Spolku českých lékařů byla přijata s velkým nadšením.

Nelze pominout i lék, který vyvinul a byl na trh dodáván pod názvem ERBASIT. Lék připravovaly brněnské lékárny U Červeného raka a U Milosrdných bratří. V roce 1958 již jen jedna lékárna v Děčíně.

Erich Roučka sestrojil i funkční model srdce a krevního oběhu, na který mu byl udělen v roce 1950 patent. Přístroj věrně napodoboval činnost srdce a funkce krevního oběhu za různých normálních i patologických stavů a byl vlastně předchůdcem mimotělního oběhu krve. Posléze E. Roučka věnoval přístroj lékařské fakultě MU v Brně pro výuku studentů.

Dalším pokusným modelem byl detektor emocí a lží, jímž chtěl v kriminalistice tehdy zcela neobvyklým způsobem ověřovat výpovědi eventuálních delikventů. Ještě jako devadesátiletý navrhoval schéma měřidla na objektivní identifikaci geopatogenních zón.

Erich Roučka vždy jako badatel i podnikatel dával společnosti víc než bral, a tak to bylo i s jeho starobní penzí, která mu byla vyměřena ve výši 360 Kč.

V tomto článku nelze postihnout všechny oblasti bádání a jejich úspěšná zakončení na Patentovém úřadu, můžeme tedy alespoň konstatovat, že vliv Ericha Roučky na vývoj techniky nejen u nás, ale i v celoevropském měřítku byl výjimečný, stejně tak jeho vědecká činnost v oblasti medicíny a bioinženýrství. A musíme souhlasit s T. A. Edisonem, že v mnoha případech myšlenkově předběhl svou dobu.

Pomalu jedno století (zemřel v 96 letech) se těšil za výsledky svého bádání úctě po celém světě. V roce 1994 byl Erich Roučka in memoriam jmenován Čestným občanem města Blanska. V nově vybudované Průmyslové zóně Blansko-Vojánky nese jedna z ulic jméno Ericha Roučky, moravského Edisona.

Pro přípravu materiálu byl použit článek Miroslavy Buršíkové – Slatinský historický klub.

Příšte: Karel Prášil, položil svůj život dne 14.03.1945 se zbraní v ruce.

Pavel Svoboda
Galerie a antikvariát Jonáš Blansko

 

Brzy v Blansku


28.10. 09:30 h, Dělnický dům
MIKEŠ – muzikál pro děti
28.10. 15:00 h, Galerie města Blanska
Dernisáž výstavy V toku času s Kateřinou Šedou
28.10. 16:30 h,
Vzpomínka na 28. říjen 1918

Videožurnál

jsou ke zhlédnutí nové videopříspěvky

nejvíc se vám líbí

Videotext – textové zprávy po celý den na kanálu E8 v síti UPC.

Každý 2. a 3. víkend v měsíci vysíláme Videožurnál, v neděli po páteční tiskové konferenci vysíláme záznam tiskové konference.