Blansko má svého šachového velmistra. Radek Kalod šachové strategie využívá i v podnikání

15. dubna 2021, sport, přečteno: 387×

Má za sebou tréninky s Romanem Šebrlem, Tomášem Dvořákem a dalšími profesionálními sportovci z Dukly Praha, přesto ho na atletických závodech nepotkáte. Tvrdou přípravu podnikal proto, aby se mohl zařadit mezi nejlepší světové hráče šachu. Šachové strategie uplatňuje i v podnikání, úspěch mezi nejlepšími světovými hráči mu pomohl získat zaměstnání u největšího španělského vývozce vepřového masa. Díky šachům se z něj také stal Blanenšťák.

„Šachy působí jako sport pro starší, ale je to sport mladých. Je tam obrovské psychické vypětí i obrovský nárok na fyzičku. Kdo chce hrát šachy na nejvyšší úrovni, musí mít natrénováno, člověk bez přípravy to nezvládne,“ vysvětluje v rozhovoru Radek Kalod, který se šachovým velmistrem stal v roce 2005, v necelých sedmadvaceti letech. „Šachy mi do jisté míry pomáhají celý život, hlavně mě naučily být bojovník a hrát fér,“ popisuje třiačtyřicetiletý otec tří dětí, který ročně dojednává zásilky vepřového masa pro masokombináty na celý český i slovenský trh. 

Co je nedůležitější, když se člověk chce stát šachovým velmistrem?

Těch faktorů je několik – určitě první důležitá vlastnost je, že musíte mít šachy rád. Když vás ale baví a naplňuje ta hra, tak nepočítáte čas. Cesta k velmistrovi je totiž šíleně náročná a těžká. Spousta lidí tomu věnovala celý život a titulu nedosáhli. Já jsem hrál několik hodin denně, analyzoval hry ostatních a zlepšoval se postupně. Musíte mít skvělou fyzickou kondici. Musíte mít silné nervy a umět odolávat porážkám. A pak jsou stanovené podmínky – musíte hrát mezinárodní turnaje, kterých se účastní alespoň pět hráčů z jiných mezinárodních federací. Musí na nich hrát minimálně tři velmistři a hráči musí mít určitý průměr ELO (statistické ohodnocení výkonnosti hráče pozn. red.) atp. Velmistr například musí mít ELO přes 2500. Právě souhrn několika těchto faktorů pak znamená, že splníte ty těžké normy na mezinárodních turnajích a můžete dosáhnout titulu. Je nás jen čtyřicet velmistrů od doby, co se uděluje tento šachový titul. O to víc si toho vážím. Ale bylo to do zisku titulu nějakých sedmnáct let tvrdé práce.

To jste začínal jako dítě. Vedli Vás k tomu rodiče?

Bylo to úplně náhodné. S kamarády jsme hráli na ulici fotbal, na schovávanou, karty, tenis. A jednoho dne mi tam někdo ukázal šachy. A mě to nějak chytlo, ta hra mě nějak upoutala a vtáhla, takže jsem postupně šachy chtěl hrát víc a víc. Rodiče šachy nehráli, ani otec ani máma. Mě to chytlo na té ulici, postupně jsem pak začal chodit do šachového kroužku a pak to šlo dál a dál.

Někoho by mohlo zmást, jak moc jste pracoval na své fyzické kondici, šachy jsou mnohdy vnímány jako protipól běžných sportů.  

Já jsem byl i v Dukle Praha, kde jsem trénoval s profesionálními sportovci, atlety jako je Roman Šberle nebo Tomáš Dvořák, ale i fotbalisty, tenisty. Oni měli samozřejmě větší porce toho, co trénovali. Ale i já jsem tam plaval zhruba 2,5 až 3 kilometry denně a naučil se třeba plavat motýlka nebo kraula na čas, snažil jsem se s nimi běhat, dělal jsem kliky a podobně. Šachové partie trvají dlouho, mnohdy řadu hodin, dobrá fyzička je základ. Současně je tam ale obrovské psychické vypětí. A dost důležité je umět odolávat porážkám. Je to jako v boxu, druhý den je další možnost. Když dostanete těžkej hák nebo prohrajete ve špatném stylu, tak vás to může ovlivnit psychicky. Hodně důležité jsou samozřejmě i šachové znalosti, studujete si hry protihráče, abyste se uměl bránit.

Na světové šachové Olympiádě v Turíně 2006 reprezentoval Radek Kalod český národní tým. FOTO: Archiv Radka Kaloda

Titul jste oficiálně získal v roce 2005, to vám bylo 27 let. Podmínil jste zisku titulu veškerý svůj volný čas, nebo jste ho trávil i něčím jiným, než zkoumáním šachových partií těch, kteří získali titul před vámi?

Já jsem studoval Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně. A protože nejlepší šachové turnaje na světě jsou ve Španělsku, odjel jsem studovat právě tam. Strávil jsem tam dva krásné roky. Studoval jsem a samozřejmě jsem tam také hrál šachové turnaje, do toho se učil španělštinu a jezdil i na mezinárodní turnaje. Pochopil jsem, že je lepší vše pro velmistrovský titul splnit co nejdříve, že až půjdu do práce, tak už se to bude plnit těžko, protože ty nároky jsou obrovské a je veliké množství mladých dravých hráčů. Možná mi pomohlo i to, že jsem se tak neupínal na cíl. Řekl jsem si, zkusím to, dám do toho všechno a uvidíme, jak to půjde.

A šlo to nejen v šachu. Ve Španělsku jste uspěl také profesně. Prý Vám i v tom trochu dopomohly šachy?

Přes šachy jsem ve Španělsku poznal jednoho člověka, který mi později doporučil práci. Volal mi, že otevírají východní křídlo, že se jedná o export vepřového masa do České republiky a na Slovensko. Pozvali mě na pohovor, dělal jsem pět kol, nakonec si mě vybrali. A mimo jiné se jim líbilo, že člověk má vysokou školu, umí jazyky, ale je také úspěšný ještě v jiném sektoru.  Takže vlastně i díky šachům dnes na česko-slovenském trhu zastupuji firmu, která je druhým největší evropským producentem selat a čtrnáctým na světě. Našimi klienty jsou masokombináty. Je to dáno zemědělskou politikou EU, která podporuje velké státy, kterým dává dotace. A malé státy jako je Česká republika, Slovensko nebo Rakousko si musí  surovinu kupovat. Dřív jsme byli soběstační.

Využíváte nějak v podnikání i šachové strategie?

V podstatě je to s hrou v šachy velice podobné. Burzovní zprávy vychází každý den. Ceny se rychle mění, jiná cena je ráno, jiná v poledne, jiná večer. Musíte být velice flexibilní, mít tah na bránu, je to velké napětí, ale na úspěchu se odráží i výkon. Všechno je měřitelné stejně jako u šachů. Když hrajete turnaj, je vidět, jestli jste první nebo poslední nebo někde mezi, to samé je u prodeje. Já pracuji už ve čtvrté firmě v oboru, před tím jsem dělal pro španělskou čtyřku, pak trojku, dvojku a teď dělám pro jedničku.

S titulem velmistra hrál Radek Kalod za 1. Novoborský šachový klub i turnaje v rapid šachu, například v Brně v roce 2013. FOTO: Archiv Radka Kaloda

Je ta šachová příprava znát ještě v něčem dalším?

Určitě mě šachy naučily, že dokud to nemáte podepsané, tu partii jste ještě nevyhrál, to samé je v byznysu. Stane se, že vám klient na poslední chvíli cukne. Určitě mi pomáhá třeba i korektní přístup z těch šachů, když jste slušný a korektní, tak to lidi umí ocenit. Nesnažím se maximalizovat cenu za každou cenu, chci spíš, aby byl zákazník spokojený, protože když on je spokojený, tak nakupuje. Je tady obrovské množství konkurence. Třeba ze Španělska sem dováží třicet firem, další z Francie, Itálie, Německa. A masokombinátů je tady pár. Nesnažit se mít krátkodobý zisk, ale brát to dlouhodobě, být bojovník a hrát fér, i v tomto mi šachy  pomohly.

Od 8. dubna je v Blansku na zámku výstava Šachové příběhy. Na ní zazní i váš osobní příběh a vaše spojení s městem. Vy jste se ale Blaněnšťákem také stal díky šachům.

Ano. Úplně náhodně jsem začal hrát za tým, který zde má pan Vlastimil Chládek – ŠK Garde Lipovec, to bylo v roce 2015. Já jsem původně hrál za 1. Novoborský šachový klub, s ním jsme vyhráli desetkrát mistrovství republiky družstev, vyhráli jsme ale i Mistrovství Evropy klubů, což je v podstatě taková šachová Champions League. Ale tam už jsou třeba hráči z první světové desítky a ty nároky jsou tam obrovsky náročné. Mně se pak třeba stalo, že jsem se vracel vlakem zpátky ze zápasu a bylo mi vyloženě zle. Šachové partie na této úrovni byly hodně těžké, pracovní výkon od pondělí do pátku byl také náročný, takže jsem hledal trochu zklidnění. Když mně pan Chládek nabídl možnost hrát za jeho tým, vlastně druhou až třetí ligu, přestal jsem hrát vrcholový šach. Současně se objevila možnost koupě rodinného domu v Blansku, tak jsem to kvitoval.

Muzeum Blanenska připravilo výstavu Šachové příběhy. K vidění je zatím pouze on-line, připravena je ale i fyzicky zatím do poloviny června.

Máte tři děti. Snažíte se je vtáhnout do šachové světa, abyste se zase jinou cestou vrátil ke svému životnímu koníčku? Nebo se ve svém volnu věnujete jiným aktivitám?

Jak šachy, tak byznys jsou hodně zaměřené na výkon, takže se spíš realizuji v jiných aktivitách, abych si doplnil vzdělání a rozšířil si obzory. Zapojili jsme se do Skautu. Je fantastické, že tady v Blansku je jeden z nejvyšších počtů skautů na počet obyvatel v republice. Manželka je věřící, takže i já se teď dávám na oblast víry. A v Blansku je fantastický farář, který úžasně spojuje lidi. Děti také hrají tenis, syn ministruje, zkoušeli jsme ho dávat i na baseball, který zde také má vynikající klub. Pravidla šachu dětem sice vysvětluji, ale do ničeho je nenutím. Když moc tlačíte, tak jim to potom znechutíte. Dávám jim volnost, ať si vše vyzkouší a pak sami zvolí, na co budou mít chuť, talent a tak.

Kdybyste měl namotivovat laiky, ať šachy vyzkouší, na co byste je nalákal. Co je nejdůležitější podmínka toho, aby člověka šachy bavily a šlo mu to?

Myslím, že teď je optimální doba, je lockdown a v kurzu je fantastický film Dámský Gambit, kde dívka s problematickým dětstvím poráží všechny okolo. Je to postavené na skutečném příběhu Bobbyho Fischera, jen je to provedené v ženské roli. Já sám mám spoustu kamarádů i lidí z mého okolí, kteří na základě tohoto začali hrát šachy. Právě teď je také obrovský nárůst on-line her, prodeje šachové literatury a všeho. Je to něco nového, je to lepší, než nějaká videohra nebo počítačové hry, protože lidé u šachů projeví svoji kreativitu, může je to naplňovat. Teď je nejlepší doba využít tuto příležitost.

Podívat se můžete také na videorozhovor s Radkem Kalodem, který natočila Televize Blansko. 

 

 

   vložil: Pavla Komárková, tisková mluvčí / odbor vnějších vztahů

Sdílet odkaz na: Facebook Twitter