Zlaté dno řemesel a živností v Blansku – Oldřich Životský, výroba sodové vody

20. listopadu 2022, historie, přečteno: 1452×

Sodová voda neboli sodovka, sifon či sycená nebo perlivá voda je pitná voda uměle nasycená oxidem uhličitým, který vytváří ve vodě bubliny. Vznikla ve druhé polovině 18. století a její vynález je připisován dvěma autorům, kteří ji vynalezli nezávisle na sobě. V roce 1771 to byl švédský chemik Torber Bergman a v roce 1772 anglický sládek Joseph Priestley, který jímal oxid uhličitý vznikající při kvašení piva a poté ho míchal s vodou.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

V době před druhou světovou válkou také vyráběli cukráři sodovku tak, že do ovocné šťávy nebo do roztoku kyseliny citronové přidávali jedlou sodu. Ta s kyselinou reagovala a za vývinu oxidu uhličitého, který se dále ve vodě rozpouštěl, vznikala sodovka. Její název byl odvozen od použité jedlé sody.

V roce 1967 přišla na řadu asanace domů v Mlýnské ulici se sodovkárnou Životských. FOTO: archiv Pavla Svobody

Rod Životských vyráběl sodovou vodu od roku 1921, kdy ohlašuje svoji živnost. Původní sodovkárna pana Oldřicha Životského se nacházela ve dvorním traktu náměstí Palackého č.p. 9 (dnes náměstí Svobody č.p. 9). Budovu vlastnili manželé Robert a Věra Ježkovi. V roce 1939 byla podána žádost o povolení stavby sodovkárny v zadním traktu domu Životských na Mlýnské ulici 296/5. Stavbu provedla blanenská stavitelská firma Fr. Krahulce a M. Matuly. Budova sodovkárny byla zkolaudována v roce 1940.

Dobová reklamy firmy. FOTO: archiv Pavla Svobody

Oldřich Životský zásoboval sodovou vodou a limonádami restaurace nejen v Blansku, ale také v celém okolí. V roce 1950 byla živnost ukončena a sodovkárna začleněna do n. p. Moravské lihovary a octárny, podnikové ředitelství v Brně. Do roku 1961 sodovkárnu provozoval Okresní průmyslový podnik Blansko. Na základě demoličních příkazů MěNV v Blansku nenávratně zmizelo v roce 1967 z blanenských ulic osm usedlostí a provozoven, které měly v historii města a v tehdejší době své vymezené místo. Šlo o domy v severní části dnešního náměstí Svobody, ulice Mlýnské, Žalkovského, Vodní. Asanaci v tomto roce podlehl také dům na Mlýnské ulici 296/5 a provozovna sodovkárny Oldřicha Životského.

Literatura: Cetkovský, Ladislav; Grunda, Blahomil: Palackého náměstí ve třicátých letech 20. století. Sborník muzea Blansko 2002, s. 64 -76.

Prameny:  Okresní archiv Blansko. Živnosti. Kart. 21, sign. 215.                                                  

Pavel Svoboda

 

   vložil: Michal Záboj, redaktor / tiskové oddělení