Od našich čtenářů – Rozpaky nad rozpočtem

Překvapilo mně, že naše město vynakládá na kulturu a tělovýchovu téměř šestkrát více než na bezpečnost a vnitřní pořádek. Přitom život v bezpečí patří k základním lidským právům a je také podmínkou správného fungování života v našem městě. Bez kultury a sportu se dá přežít, ale bez zajištění bezpečí jen stěží. Proč to uvádím? Jistě nejsem sám, kdo si v našem městě povšiml zvláštního jevu poslední doby – vandalství a nedodržování pořádku.

Samozřejmě nechci srovnávat Blansko s New Yorkem, připomněl bych však v čem byl úspěšný jeho bývalý starosta Rudy Giuliani. Ten si umínil, že začne od malých věcí. Strážníci museli upozorňovat obyvatele na rozbitá okénka u sklepů, poškozené ploty, nezabezpečené či poškozené budovy a trvali na rychlé nápravě těchto „drobností“. Tímto postupem se podařilo nejen napravit tyto maličkosti, ale zásadním způsobem v tomto velkoměstě snížit kriminalitu.

Pokud se týká kriminality, jsme v Blansku možná uspokojeni příznivými údaji. A maličkostí si již nevšímáme. Mezi vandaly v našem městě jednoznačně vedou sprejeři. Opravdu mají obyvatelé sídlišť tupě zírat, až nové fasády domů opravené za miliony korun, budou zastříkány úplně celé? Nebo mají vzít svoji bezpečnost do vlastních rukou a zakládat si vlastní hlídky či domobranu? S veřejným pořádkem je to podobné. Pracovníci úklidu by mohli jistě vyprávět o obrovském množství plastových lahví, krabiček od cigaret a dalšího odpadků pohozených na veřejných prostranství.

Vůbec by mi nevadilo, kdyby na veřejný pořádek v našem městě také někdo dohlížel. Ještě jsem si nevšiml, že by za pohození odpadku byl někdo napomenut nebo dokonce pokutován. Všiml jsem si však, že děti již běžně kouří na veřejnosti, s pitím alkoholu se možná ještě někam schovají. Jsou to přestupky? Ze schváleného rozpočtu jsem nepochopil jak se chceme s těmito zdánlivými drobnostmi, které nám stěžují život vypořádat. Vyřeší to zvýšení provozních výdajů městských policistů o 600 tisíc Kč? Nebo snad nákup dvou aut? Nebo se začnou kamery montovat nejen ve středu města, ale také na sídlištích na jednotlivé domy?

Proč nemůžeme na postupné odstraňování těchto nedostatků vyčlenit malou část rozpočtu z těch desítek milionů věnovaných třeba do sportu a kultury? Nemohli bychom více finančně motivovat městskou policii, aby na veřejný pořádek řádně dohlédla? Nemůžeme motivovat také občany, aby se podíleli na odhalování vandalů a sprejerů, případně i na odstraňování jejich výtvorů? Cožpak granty a dotace lze získat jen na veliké stavební akce a na tyto zdánlivé „drobnosti“ ne? Upřímně řečeno, nemám nic proti sprejerům, pokud si stříkají po vlastním domku či chatě, ani proti vandalům, kteří lámou stromky a rozbíjejí popelnice na vlastní zahradě.

To, že se v některých zemích nesmí pít alkohol na veřejném místě, považujeme u nás téměř za omezování lidských práv. My v Blansku pití na veřejnosti dokonce podporujeme. Jen se přijďte na Nový rok podívat ráno na náměstí, kolik rozbitých lahví od alkoholu najdete. Samozřejmě, že to necháme z daní obyvatel města uklidit a ještě tuto „kulturní oslavu“ zadotujeme z rozpočtu (příspěvek KSMB na uspořádání Silvestra na náměstí je v rozpočtu také). Ale i v naší zemi jsou již města, která se snaží s pitím alkoholu na veřejnosti skončit. Což kdybychom se přidali?

A nestálo by za pokus je v něčem i předběhnout? Představitelé našeho města by na závěr roku mohli vyzvat a vést občany k tomu, aby svoji radost vyjádřili nějak jinak, než střílením rachejtlí a dělbuchů, spojeným s pitím a rozbíjením lahví na veřejných prostranstvích. Trhovci by tak asi přišli o snadné zisky, ale naši občané zcela jistě o riziko úrazu a zbytečný rámus. A ušetřené peníze by mohli házet do kasičky na náměstí, odkud by je Město Blansko mohlo použít na zlepšení veřejného pořádku nebo životního prostředí.

Jiří Palcr