Václav Wallinger – koncertní mistr KOMB

Pane Wallingere, jak jste se vlastně dostal k houslím?

Můj otec byl poměrně všestranný muzikant. Již v mládí si se svým bratrem založili smyčcové kvarteto, kde hrál 1. housle a strýc violu. Na vojně se dostal do vojenské kapely, kde hrál na housle a propracoval na pozici koncertního mistra. Potom se naučil ještě hrát na violu, lesní roh, trubku a baskřídlovku, a to proto, že si touto znalostí hry na více nástrojů přivydělával na zábavách, pohřbech, svatbách atd. Založil si rodinu – jsme tři sourozenci – a každého z nás se snažil uvést do hry houslí; mne dokonce i do hry na lesní roh, což jsem ale potom vzdal. Nejnadanější z nás byl můj bratr, který za krátký čas hrál neuvěřitelně dobře, jenže neměl tu vytrvalost a housle "pověsil na hřebík". Sestra toho také nechala. Otec nezapomněl na smyčcový kvartet a když jsem dosáhl určité úrovně, založil ho u firmy Amati (na Zelném trhu v Brně). Začátky byly jistě náročné, ale postupně se úroveň zvyšovala, takže jsme mohli hrát i náročnější skladby ve značně širokém záběru. V dalších letech jsem ještě hrával kromě smyč. kvarteta také v klavírním triu, klavírním kvartetu a nakonec jsem přešel do Helfertova orchestrálního sdružení (HOS).

Měl jste nějaký hudební vzor?

To se měnilo v průběhu let. Tak například v mládí nás s bratrem okouzlil Ivan Kawaciuk, který koncertoval i v Brně na stadionu, kde hrál kromě virtuózních kousků i závažnější skladby – např. Bachovu sonatu. Později byl mým vzorem Josef Suk.

Jak vzpomínáte na své začátky v KOMB a co Vás do orchestru vlastně přivedlo?

Když KOMB dirigoval pan dirigent Jaroslav Svoboda, tak jsem s ním hrál již v takovém nezvyklém složení – smyčcový

Kvartet, dvě zpěvačky (L. Fialová – soprán a H. Procházková – alt, která působí dodnes v brněnské opeře) a varhany. Hrály se také panem Svobodou upravené duchovní písně v různých farnostech.

Kromě mne hrál ještě O. Hudec na housle, J. Fišer na violu (ten dodnes hraje na violu v Helfertově orchestrálním sdružení v Brně) a jeho otec na cello. Dirigoval pan Svoboda. Na tyto kontakty rád vzpomínám. Když jednou chyběli hráči prvních houslí, požádal mě pan Svoboda, abych v blanenském orchestru vypomohl. Tato situace se několikrát opakovala, takže jsem se tam nakonec zabydlel.

Jako amatérský houslista jste se vypracoval téměř na špičkovou úroveň – to je v dnešní době spíš vzácnost. Změnil se Váš pohled na hudbu v průběhu Vašeho působení v amatérském orchestru?

Můj pohled na hudbu v souvislosti s mým působením v amatérském orchestru? Musím uznat, že my amatéři jsme dosti vzdáleni od profesionální hudební úrovně, takže to bereme jako určité kulturní doplnění svého života, což může být mnohdy výhoda proti profesionálním hudebníkům.

Funkce koncertního mistra je velmi náročná. Zažil jste někdy s KOMB i horké chvilky?

Jistě je to dosti zodpovědná funkce. Koncertní mistr by měl pomáhat svojí hrou jaksi tlačit na zvyšování umělecké úrovně celého orchestru. Horké chvilky snad zažije každý hráč, protože jsme jen nedokonalí lidé.

Na které okamžiky s KOMB budete rád vzpomínat?

Rád vzpomínám na mnoho dobrých zážitků s blanenským orchestrem. Vzpomínám na všechny dirigenty – na pana Svobodu, který byl také výborný člověk. Potom se vystřídalo několik dalších dirigentů, kteří přinášeli orchestru další užitečné rady. Také na členy orchestru v průběhu všech roků, co jsem vypomáhal – ze starší generace na p. Borešovou, Mudr. Palatina a další. Hlavně však myslím na současné členy orchestru, se kterými jsem zažil mnoho pěkných chvil. Do budoucích let bych chtěl orchestru popřát další radost z muzicírování, mnoho pěkných zážitků a hlavně dobré vztahy v orchestru.

V současné době usedla historicky poprvé na židli koncertního mistra KOMB žena – Marie Sárazová.

Za krásnou spolupráci a odpovědi na otázky děkuje panu Wallingerovi celý KOMB a Karolína Pytelová