Dvojnásobný hold

Při vinšování se vystřídali především její někdejší žáci. Má jich velmi mnoho za léta, co působila na brněnské konzervatoři a JAMU, kde byla jmenována docentkou. Mezi gratulanty byl mj. i blanenský Antonín Knies, stále svěžího tenoru, ale také např. prof. Jarmila Krátká, Hana Horká, Jaroslav Tuček.

Přesto, že Miroslava Jandeková-Lokšová již 20 let aktivně nehraje, při svém jubileu se vrátila do dob, kdy jí patřila „prkna znamenající svět“ v činohře tehdejšího Státního divadla v Brně, oblékla se do kostýmu a pozdravila diváky divadelní ukázkou. Patřila vždy ke skvělým rétorikům (léta učila nastávající herce jevištní mluvu), což znovu potvrdila i recitací.

Miroslava Jandeková-Lokšová před „jubilejním“ vystoupením s Danou Klichovou (vlevo).
Foto: Jaroslav Parma

Do Blanska se vždy ráda vracela a vrací, vždyť v něm učila divadelní lásce i mnohé z žáků LŠU, vždyť právě zde byla vedena maminkou, nadšenou blanenskou ochotnicí, ke svému pozdějšímu povolání. Našla v něm i svého manžela, známého herce Jaroslava Lokšu, za něhož se ve dvaceti letech v roce 1943 provdala.

Paní Miroslavu Jandekovou-Lokšovou si řada z nás ještě vybavuje v jejich rolích. Snad je dnes čas za ně poděkovat a popřát hodně zdraví do dalších let.