Strašidla to nemají snadné

18. listopadu 2006, ostatní, přečteno: 10726×

V sobotu 11. listopadu se již po 26. mohli rodiče s dětmi vydat na večerní vycházku podzimním lesem.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Registrace účastníků probíhala na ZŠ Dvorská. Za 30 Kč obdržel každý párek na opečení, rohlíky, perníček a informace o trase. I když se opět startovalo od ZŠ Dvorské, trasa byla letos poněkud upravena. Nešlo se korytem potoku Sloupečník, ale směrem k Rekreační oblasti Palava a pak nahoru do kopce kolem minigolfu, u kterého byla také první razítková kontrola.

U stanovišť kontroly se tvořily fronty. Sesbírat všechna razítka bylo velmi důležité, protože jen tak na konci mohl účastník obdržet diplom o úspěšném absolvování celé trasy.

kontrolní bod
Druhé stanoviště kontroly bylo na vrcholku úvodního kopce.

Po trase pochodu pobíhala menší i větší strašidla. Asi nejvíc se malé děti bály v okolí pekla. Obzvlášť, když potkaly velké čerty. Byla to taková malá zkouška odvahy na blížícího se Mikuláše.

čerti
Pekelní čertíci.

Některá strašidla to neměla vůbec jednoduché. Když už je nestrašily na oplátku děti, tak si je přišli podat kamarádi. Třeba zakopat si do ležícího kluka, který měl hrát mrtvého.

Že je těžké zavděčit se, poznala strašidla sama. Jejich pobíhání tam a sem ve vymezených úsecích někteří lidé moc neocenili. Slova jako „co to tam dělá“, „co toto má být“ apod. akorát brala chuť do dalšího strašení. Naštěstí bylo více těch, kteří si cestu užili a práci dětí oceňovali.

Obzvláště zákeřné bylo záclonové strašidlo před koncem pochodu. Kdo se na ně díval, mohl snadno spadnout do rokle z úzké cesty, po které se šlo. Oběšenec za perníkovou chaloupkou zase naznačoval, co se stane mudlovi, který si nekoupil perníček. Vojenskou hlídku se samopalem a pokřikem „tak jdeme, jdeme, nezastavujeme se“, jsem ale na závěr opravdu nečekal. :)

pavouček
Pavoučí síť nad hlavami účastníků pochodu.

Připravit akci pro tolik lidí není vůbec jednoduché a podílí se na ní mnoho dobrovolníků, jak potvrzují následující slova. „26. ročníku Pochodu podzimním lesem se zúčastnilo přes 600 registrovaných účastníků. Na startu, v cíli a na kontrolách bylo asi 30 lidí, strašidel se díky podpoře pana učitele Doležela ze ZŠ Salmovy a paní Troubilové dostavilo kolem 50,“ pochvalovala si vedoucí blanenských turistů Běla Juráková.

A jedním dechem dodala: „Moc děkujeme všem příznivcům a nadšencům, kteří přispěli k příjemné atmosféře a dobré pohodě – panu Dunajovi za půjčení várnic na čaj, panu řediteli Krumniklovi ze ZŠ Dvorské za umožnění startu z vestibulu školy, skautům za poskytnutí klubovny pro cíl – bohužel asi naposledy.“

opékání párků
Hromadné opékání párků v cíli pochodu.

Byl to rozhodně příjemně strávený večer. I přes zdání, že pochod trochu doplácí na svoji popularitu. Zájem veřejnosti byl obrovský, a tak se šlo téměř pořád v zástupu a za nekonečného poblikávání mnoha světýlek na hlavách rodičů a v rukách dětí. To působilo někdy až rušivě. Ale je to pochod určený právě pro ně a rodiče s malými dětmi budou těžko považovat za ideální podobný rozhovor jako tento „bacha kořen, trochu vedle, auu, já ti to říkal, radši si posviť, ne rozkoukám se“.

Pokud ale budete chtít něco takového zažít, vyrazte na pochod až mezi posledními, i za cenu toho, že strašidla už budou unavená a ne tak aktivní. Nepožene vás dav a víc si vše užijete.