Před 100 lety se narodil pedagog a spisovatel Vladimír Polák
20. července 2014, ostatní, přečteno: 3287×
Letos si v souvislosti s Mgr. Vladimírem Polákem připomínáme dvě výročí, a to 100 let od narození 14. ledna 1914 a 10 let od jeho úmrtí 2. května 2004. Článkem ze sborníku Muzea Blansko 2003 napsaným Jaroslavem Parmou bychom chtěli připomenout člověka, který se hluboce zajímal o náš region, studoval jeho historii a získané poznatky publikoval ve svých knihách a v mnoha dalších zdrojích.
Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.
Přesto, že se Mgr. Vladimír Polák narodil ve Valašském Meziříčí (14. ledna 1914), patří neodlučně k Blansku (kam přišel oficiálně k 1. září 1963, tedy před 40 roky), k jeho regionu, a to zejména jako velmi literárně čilý autor.
Soupis jeho prací je obdivuhodný a dokazuje i žánrovou pestrost zájmů Vladimíra Poláka, původním povoláním učitele. Studia započal na reformním reálném gymnáziu v Novém Jičíně, kde v roce 1932 maturoval. Studium na Státní pedagogické akademii v Brně uzavřel v roce 1935, o dva roky později získal kvalifikaci odborného učitele pro češtinu, němčinu a tělovýchovu.
V roce 2004 oslavil Vladimír Polák 90 let. Při té příležitosti podepisoval v blanenském muzeu svoji novou knihu Případy advokáta krále. Foto: S. Mrázek
Studium na Přírodovědné fakultě Masarykovy university v Brně přerušily válečné roky, takže vysokoškolská studia ukončil po složení všech požadovaných zkoušek promocí až v roce 1955 na Pedagogické fakultě v Brně. Učitelské práci zůstal věren, dodnes s úsměvem vzpomíná na některé neopakovatelné zážitky, které krásné povolání, spíše poslání, provázely.
Co jsem až potud napsal, není nic objevného, a je možné se s těmito údaji setkat v jiných medailoncích, které o jubilantovi již byly publikovány. Koneckonců již i ve Sborníku Muzea Blansko bylo popsáno badatelské úsilí Mgr. Vladimíra Poláka, jakož i připomenuto, že je mj. také členem Klubu literatury faktu Obce českých spisovatelů (jak patrno ze Slovníku Klubu českých a slovenských autoru literatury faktu z roku 2003, je blanenský autor nejstarším žijícím členem), i to, že Miroslav Ivanov, uznávaný reprezentant literatury faktu, nazval Vladimíra Poláka „... poctivým dělníkem na našem úhoru“. Měl na mysli nejen objevnou a doplňovanou studii „Mohla být anglickou královnou“, zachycující životní úděl Karolíny Meineke či zdařilé pojednání „Byli Vajckorni vinni?“ o velkém mordu u Křtin, ale i další stati a články nebo publikace žánrem literatury faktu se obírající.
Bylo rovněž zdůrazněno, že Mgr. Vladimír Polák patřil k častým rozhlasovým autorům (přes 100 relací), že má „na svědomí“ i dvě písně složené pro Gustava Broma, legendárního muzikanta a dirigenta, že byl a stále je neúnavným přispěvatelem do regionálního tisku, nejen do něho (od roku 1946 časopisecky zveřejněno kolem 700 příspěvků).
Postřehy a výsledky zkoumání jubilant publikuje i v odborných časopisech, především ve sborníku „Přísně tajné“. V neposlední řadě i ve sborníku blanenského muzea, v němž také v roce 1999 vyšla obsáhlá bibliografie autorova, kterou pouze doplním, že do výčtu publikací přibyla knížka poezie „Díky Moravskému krasu“, vydaná v roce 2001 v péči Muzea Blansko a redakce okresních novin Týden u nás, a další ze svazku literatury faktu „Stíhač RAF Jaroslav Štěrbáček“ (vydalo v roce 2002 Muzeum Blansko).
Vladimír Polák, byť jej zdraví trošku zlobí, má stále hbitou mysl, neustále vyhledává nové a nové podněty, přichází s novými nápady a jeho psací stroj vytrvale zaplňuje čisté stránky. Stále má připraveny zajímavé rukopisy, pojednávající o významných osobnostech spjatých s naším regionem, o zajímavých událostech, které měly vliv na dění v Blansku či jeho okolí. Vladimír Polák udržuje i čilý písemný vztah se svými přáteli z kruhů literárních, i když, jak smutně konstatuje, jich valem ubývá.
Možná už méně je známo, že Vladimír Polák je pořád, i když ze zdravotních důvodů již ne aktivně, nadšeným vyznavačem motorismu. S velkým zanícením bere do rukou fotografie svých někdejších „benzínových miláčků“. Na černobílých snímcích rozměrů 6×6 či o málo větších jsou motocykly a automobily různých značek. Každý obrázek ochotně doplní stručným komentářem o základních technických datech a mnohdy také poznámkou, která upřesňuje , jak k vozidlu přišel, jaký byl jeho další osud.
Mezi stroji je však i hodně portrétů někdejších motoristických hvězd, nechybějí ani unikátní snímky ze závodů na starém Masarykově okruhu, když po něm kroužili jezdci světových volantů. V současnosti velmi bedlivě sleduje závodnickou pouť Jaroslava Huleše a moc se vždy těší z každého úspěchu českého reprezentanta v seriálu mistrovství světa motocyklů. „Co říkáte na Huleše?“, se obvykle ozve v telefonním sluchátku po závodě, a to i nezdařeném.
Vladimír Polák také patří k velkým obdivovatelům Karla „Tunála“ Divíška, který zanechal nesmazatelnou stopu své činnosti v Moravském krasu, ale také jako motorista i pilot. Letectví je další z vášní, které jubilant vzdával svůj hold. Má také u pilotů řadu přátel a nechybějí mezi nimi třeba ani otec a syn Kotlánovi z Blanska.
Hned vedle „motoportrétů“ jsou v archivních obálkách však i osobnosti dění kulturního, spisovatelé, herci, operní pěvci. Velké přátelství pojilo Vladimíra Poláka s někdejším sólistou zpěvohry a později i opery Státního divadla v Brně, Jiřím Přichystalem, společnou řeč však nacházel a nachází i s dalšími kumštýři od múzy divadelní či spisovatelské.
Vladimír Polák je však především učitel, své profesi věnoval i několik publikací (např. čítanky pro zvláštní školy nebo knihu se zajímavým titulem Jízdní řád jako vyučovací pomůcka). Sám si z učitelského působení Vladimíra Poláka vybavuji jeho práci v blanenské zvláštní škole, která v jednom období měla třídu v někdejším Domě dětí a mládeže, kam jsem chodíval i jako vedoucí kroužku. Obdivoval jsem rozvážnost a trpělivost Vladimíra Poláka, s níž se žákům věnoval. Bylo lze poznat, že měl u nich přirozenou autoritu, dokázal zvládnout situace, v nichž by jiný pedagog možná mnoho nesvedl.
Rád pobývám v přítomnosti Vladimíra Poláka, setkání s ním vždycky obohatí. Měl jsem možnost jej provázet i při „křtech“ jeho některých publikací, kteréžto „akty“ se odehrávaly většinou v Muzeu Blansko, ale byli jsme třeba také s úvodem knihy „Byli Vajckorni vinni?“ v Ostrově u Macochy, přímo v obci, jíž se událost z historie dotýkala. Vždy se přítomným dostalo pečlivého vysvětlení, znalých odpovědí na otázky, které často doplňovaly v knize napsané.
Mgr. Vladimír Polák byl v roce 2000, u příležitosti 95. výročí povýšení Blanska na město, poctěn čestným občanstvím. Uznání, jehož si velmi váží, je spravedlivým vyjádřením poděkování za práci, kterou pro Blansko na poli učitelském, literárním i literárně-badatelském udělal. Popřejme, aby stále bylo mnoho duševních sil k rozšíření a doplnění celkového díla o další texty.
Jaroslav Parma
Další články v kategorii „ostatní“
28. března 2023
Žáci ze ZŠ TGM vyrazili na hory
27. března 2023
Obchodní centrum: stavební práce finišují, otevření se plánuje na prázdniny
22. března 2023
Základní škola uspořádala den otevřených dveří
16. března 2023
Školní družina při ZŠ TGM rozvíjí čtenářskou gramotnost žáků
12. března 2023
Logohraní v knihovně nabídne setkání s klinickými logopedkami
7. března 2023
Blanenská nemocnice zve na preventivní vyšetření ledvin
6. března 2023
OBRAZEM: Víkend přinesl sport i kulturu
3. března 2023
Zubní pohotovost v březnu
27. února 2023
OBRAZEM: Blansko žilo o víkendu kulturou i sportem
23. února 2023
Salmův jez v Blansku je nově opravený, oživily jej malby dětí ze ZUŠ Blansko