Město Blansko BLANSKO Město Blansko Vítání svatého Martina Blanensko.cz

Rozmarná zima u Vančurů. Příběh palírny a lihovaru Ladislava Vančury v Rudici

8. února 2020, okolní obce, přečteno: 737×

V druhém díle seriálu o regionálních produktech, které získaly značku Místní akční skupiny MAS Moravský kras, vás zavedeme na okraj Rudice. I v mrazu a v krajině pokryté ledem a mlhou vás vůně linoucí se vzduchem neomylně dovede do průmyslového areálu, kde manželé Vančurovi již řadu let přikládají pod kotle s ovocným kvasem a pálí kořalky různých chutí a síly.

Nebýt nezaměnitelného aromatu, snadno byste odbočku k palírně a lihovaru minuli, zejména je-li vozovka pokrytá ledovkou a vy kolem odbočky i s brzdou na podlaze projedete jako na lyžích. Pěstitelé z okolí však cestu i její záludnosti dobře znají a vědí, že manželé Vančurovi je i teď v zimě rádi přivítají v útulné víceúčelové místnosti s malou kanceláří, skromným posezením s televizí, ale především s dominantou v podobě změti měděných kotlů a trubek.

Destilační přístroje na první pohled připomenou orchestr dechových nástrojů, ale muziku ze zlatavých nádob nevyloudíte – dýchá do nich jen teplo z topeniště, kam obsluha občas přihodí poleno, aby rozehřála ovocný kvas i celou místnost.

Od stavebnictví k destilování

Pěstitelská palírna na okraji obce s necelými devíti sty obyvateli vznikla v roce 2007, kdy její zakladatel a majitel hledal další uplatnění pro svůj průmyslový areál. I přestože zde v onu dobu Ladislav Vančura provozoval stavební firmu, řada prostor zůstávala nevyužita. „Nápad založit palírnu se zrodil příznačně u kalíšku pálenky, při popíjení s tchánem. Nikdy předtím jsem kořalku sice nepálil, ale vždycky mi chutnala. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit,“ líčí sympatický padesátník. „Zrovna navíc zavřeli palírnu v nedalekých Jedovnicích, takže to bylo ideálně načasované,“ dodává.

Pěstitelská palírna a moštárna Rudice patří mezi malé rodinné firmy, což má své výhody, zejména pokud jde o kvalitu výsledného produktu. Pálí zde výhradně na dřevě a jsou ochotní zpracovávat menší objemy zkvašeného ovoce než větší podniky. Pěstitelé proto mají záruku, že dostanou destilát ze své vlastní suroviny, nikoli smíchaný s kvasem dalších zákazníků. „Pro pěstitele máme malý kotel, kde pálíme už od 50 litrů kvasu. Zákazníci tak dostanou kořalku z toho, co si sami připravili, nesmícháme jim to s cizím kvasem, který někdo mohl lidově řečeno zmastit,“ upřesňuje majitel.

Poté co se do palírny začali sjíždět pěstitelé z Blanska a okolí, Vančurovi nadobro opustili obor stavebnictví a začali se plně věnovat novému rodinnému podniku. K dnešnímu dni evidují 3 500 zákazníků, z nichž se mnozí opakovaně vracejí. „V úrodných sezonách se od září až do Vánoc – tedy v období, kdy tzv. dochází kvas – skoro nezastavíme. Děláme dvanáct hodin denně šest dní v týdnu, ale stejně musíme některé zakázky odmítat,“ popisuje Ladislav Vančura. Loňský rok byl však na úrodu chudší, zbývá proto víc času na rozvoj dalšího podnikání.

Vlastní receptury z mrkve i ananasu

Po pětiletém provozu palírny se manželé Vančurovi rozhodli, že svou činnost rozšíří o produkci a prodej pálenky a likérů podle vlastních receptur. „Když už jsme provozovali pálenici, tak jsme si řekli: Proč nezačít vyrábět vlastní kořalku?“ Po krušném období vyřizování potřebných dokumentů a jednání s celním úřadem tak vznikl Lihovar a likérka Vančura.

Značku „Vančura“ dnes najdete na etiketách ovocných pálenek i různých typů likérů, jichž v lihovaru vyrobí dva až tři tisíce ročně. Součástí trvalé nabídky je šestnáct druhů pálenek – z klasického ovoce, jako je švestka, hruška, jablko či meruňka, ale i z toho exotičtějšího, např. z ananasu – a sedm odrůd bylinných likérů.

Se svými produkty mají Vančurovi úspěch: na soutěži v Mostkovicích zabodovala jak unikátní zeleninová pálenka z mrkve, tak tradičnější jahodovice nebo mirabelkovice, ale i „obyčejná“ meruňkovice. „Naše meruňkovice vyhrála první místo mezi skoro osmdesáti vzorky,“ podotkne majitel jakoby nic. „Znalci poznají kvalitní čistou pálenku. Zásadně do ní nepřidáváme žádné tresti nebo barviva, celé je to jen a pouze to, co získáme z ovoce,“ prozrazuje, v čem spočívá základ úspěchu.

Poněkud odlišnou disciplínou je výroba likéru. Důležitou roli zde totiž hraje správná receptura, tedy jaké bylinky a v jakém poměru se v podobě výluhu přidají do základu z ředěného ovocného lihu. Staré osvědčené recepty, které by Vančurovi rádi znovu oživili, si bohužel jejich majitelé úzkostlivě střeží, takže nezbývá než zkoušet a experimentovat. „Jde hlavně o to nakombinovat do výluhu správné bylinky, aby nezpůsobovaly problémy,“ zapojuje se do hovoru nesměle paní Vančurová. „Třeba pro člověka s vysokým tlakem jsou některé bylinky vysloveně škodlivé. Proto hledáme ty, které může opravdu každý, ale zároveň jsou dostatečně výrazné. Třeba jako je třezalka,“ dodává.

Podstatnou součástí hledání ideální receptury je ale také zpětná vazba od konzumentů. A za tou nemusejí Vančurovi cestovat nikterak daleko. „Úplně nejlepší zpětnou vazbu dostáváme přímo tady,“ prohlašuje neochvějně Ladislav Vančura. „Lidi sem přijdou se svým kvasem a já jim dávám ochutnat svoje likéry. Oni to komentují: ‚Jé, toho bych ubral, toho přidal‘. Tak to společně doladíme, a teprve až máme hotovou recepturu, začínáme připravovat ve velkém a prodávat.“


Foto archiv Ladislava Vančury

Moravský kras v tekutém stavu

Pálenky a likéry „Vančura“ odebírají některé restaurace v kraji a také obchodní řetězec Billa, který již několikátým rokem podporuje regionální výrobce. Likérka úzce spolupracuje i s Domem přírody u Skalního mlýnu, kam dodává své produkty a pro nějž pořádá i exkurze do palírny v rámci akce Tisíc chutí Moravského krasu.

Plány ale mají Vančurovi stále, nyní například připravují dárkové sady s malými lahvičkami bylinkových likérů ze série Tekutý Moravský kras, které mají pomoci propagovat Moravský kras a zdejší regionální produkty. Likéry věnované jednotlivým jeskyním Moravského krasu se od sebe liší druhem bylinné příměsi. „Vždyť co si chcete od nás z regionu odnést? Krápník vám neprodají, ulomit si ho nemůžete…“ zadumá se Ladislav Vančura. „Myslím, že místní kořalka je neotřelý suvenýr,“ uzavírá s úsměvem.

Text a foto Helena Vyplelová

 
Sdílet odkaz na: Facebook Twitter

vložil: Helena Vyplelová, redaktorka