Týden pro rodinu: Mezigenerační vztahy jsou na celý život

17. května 2023, ostatní, přečteno: 732×

Fungující mezigenerační vztahy dnes nejsou samozřejmostí. Své o tom ví zaměstnanci Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, která sídlí v Blansku na Údolní ulici. Denně se setkávají s klienty, kteří toto téma nějakým způsobem řeší. A jelikož týden od 13. do 21. května je stanoven jako Týden pro rodinu a letošním tématem jsou právě udržitelné mezigenerační vztahy, psychologové z poradny by rádi upozornili na problematiku těchto vztahů a na to, že je nutné o ně celoživotně pečovat.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

„Zdá se nám, že poslední dobou dochází k nárůstu mezigeneračních témat mezi klienty přicházejícími do poradny. Před několika lety byly hlavním tématem partnerské vztahy, nyní se stále častěji setkáváme s problematikou komunikace babičky versus vnuci nebo dospělé děti versus jejich rodiče. Každý příběh je trochu jiný, ale mezigenerační vztahy jsou hlavní linkou, kolem které se tyto příběhy točí,” zmiňuje vedoucí Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Helena Janíková.

Podle psychologa Martina Švandy to může být dáno tím, že v posledních letech jsou vztahy zatíženy společenskými změnami – koronavirová epidemie (ta byla pro vztahy velkou zkouškou), zhoršení ekonomické situace, nyní je poměrně blízko nás válka. Rodina tedy nějakým způsobem na všechny tyto zátěže reaguje. „Jako krizovou situaci však vnímám nejen covid, ale také například narození dítěte, rozchod, nemoc, mohou to být třeba i změny jako je stěhování,” podotýká psycholog Martin Švanda.

Každá generace má svoje úkoly. Úkolem rodičů je předat svoje geny dál, starat se o děti a vychovávat je, když jsou malé. Ve funkčních vztazích mají prarodiče komfort toho, že vychovávat nemusejí. Že smí být jen láskou zahrnující babička a dědeček.

Úkolem psychologů v poradně je klientům pomoci si uvědomit, že role každé generace je jiná a že prarodiče mohou mít v krizové situaci, kdy třeba dojde k rozvodu, velkou záchrannou roli pro svoje vnoučata. „Je velmi důležité zjistit, co kdo v dané chvíli potřebuje. Základem je komunikace. Když totiž spolu lidé nemluví, jsou zatíženi vlastním očekáváním a svými představami. Pak dochází například k tomu, že dospělé děti vnímají od svých rodičů jejich zásahy jako nevyžádané rady a reagují tak, že se snaží je od sebe odříznout, což prarodiče zraňuje. Naším úkolem v poradně je v takových případech pokusit se zjistit, co kdo potřebuje a zprostředkovat komunikaci,“ vysvětluje Helena Janíková. 

„Myslete na to, že čas běží. Že se vztahy dají pěstovat, zlepšovat, dávat jim šanci, a když to třeba nejde, můžete se poradit s odborníky v poradně nebo i s kýmkoliv jiným. Hlavně nemá smysl konflikty držet v sobě a trápit se tím, protože čas, který na ty vztahy máme, je přece jen nějak vymezený. A nikdo nevíme, kolik ho máme,“ upozorňuje psycholog. 

Dalším nosným tématem v rámci mezigeneračních vztahů je přenos vlastních vzorců chování na výchovu dětí ve stylu „takhle to vždycky bylo u nás doma“. Potřeba spolehnout se na rodinnou tradici je pokus o jakousi oporu, kdy se člověk sám v sobě necítí dost pevný v rámci partnerského vztahu. V takové chvíli by si ale dospělí lidé měli uvědomit, zda je vzorec z jeho rodiny natolik funkční, že se dá přenést do vztahu.

„Mezigenerační vztahy jsou podle mě na celý život a nelze je nemít. I když rodiče zemřou, člověk k nim ten vnitřní vztah pořád nějak prožívá, a může to ovlivňovat i jejich soužití s dalšími blízkými,“ je přesvědčený Martin Švanda.

A existuje návod na funkční mezigenerační vztahy? „Je to vlastně návod na všechny vztahy, nejen mezigenerační: uvědomit si, že moje perspektiva je jen moje a ten druhý ji může mít jinak. Je tedy potřeba o tom zkoušet mluvit, ale z té své pozice a s respektujícím přístupem – mluvit o tom, co se mi honí v hlavě, jak to prožívám, co se mnou dělají nějaké situace a co bych potřebovala,“ vysvětluje Helena Janíková s tím, že důležité je nedomýšlet si za druhé. „V tom se zákonitě pleteme, ale pokoušet se zjistit, jak to ten druhý má,“ dodává.

Marie Kalová

 

   vložil: Pavla Komárková, vedoucí oddělení / tiskové oddělení