To nejlepší z Fulghuma v podání Miroslava Moravce

Robert Fulghum, muž mnoha profesí a především unitářský pastor, proslul díky svým knihám drobných příběhů, úvah, zamyšlení a kréd, hodících se do běžného života. Oproti jiným populárním autorům má jednu výhodu: všechno na sebe poví. Netají ani ty nejskrytější pohnutky, neskrývá své nápady, o něž by se mnozí z nás nepodělili ani se svými nejbližšími, nestydí se přiznat ke svým slabostem. Dokáže být upřímný tak, že tím druhé nadchne. Umí ze svých nejniternějších pocitů vyslovit to, co je nám všem společné a povědomé — k čemu se společnými silami upínáme. V čem je jeho síla a kouzlo, vždyť neříká nic, co bychom nevěděli, co nemá každý sám za sebe rozmyšlené. Ve svým textech jako by dával recept na překonání bolesti.

Také Miroslav Moravec, který se skvěle s Fulghumovými texty sešel a spolu dokonale souzněli, si byl plně vědom, jaké kouzlo a dopad na posluchače autorovy myšlenky mají. A této síly dokázal bravurně využít.

Všem těm, kteří si chtějí setkání s Robertem Fulghumem zopakovat, je k dispozici řada titulů ve fondu Městské knihovny Blansko. Připomeňme některé z nich:

• Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské škole
• Už hořela, když jsem si do ní lehal
• Ach jo aneb některé postřehy z obou částí ledničky
• Možná, možná ne
• Od začátku do konce
• Slova, která jsem si přál napsat sám...

Text: Lenka Čepová
Fotografie: Vladimír Jančík