Masopustní období a karnevaly

2. března 2011, kultura, přečteno: 4073×

Fašank, ostatky, šibřinky či masopust – i když to není přímo církevní svátek, přesto se na křesťanský roční kalendář navazuje, protože východiskem je tzv. Popeleční středa. Masopust je typicky víkend před ní. O masopustu a postním období hovoří farář Jiří Kaňa.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Jak s masopustem souvisí převlékání za maškary?

Období od Vánoc, kterému se dnes říká plesová sezona, bylo takové veselé a masopustem vyvrcholilo. Vím, že maškary patří k prastaré tradici nejen o masopustu, ale i na svatbách i jiných událostech. Např. svatba bývala tři dny a poslední den se takhle řádilo. Podle mě to souvisí se závěrem nějakého bujarého veselí.

Změna masky, tváře, mohla vést ke změně, kdy ten člověk se mohl chovat jinak než důstojný pan starosta. On se třeba převlékl za nějakého medvěda a mohl řádit. Může zde být tisíc výkladů, ale podle mě to souvisí s tímto. O zvířatech se říká, že to jsou němé tváře, be výrazu, bez tváře, a o lidech zas, že tvář mají. Takže když tvář člověk změní, není sám sebou. V maskách se stírají rozdíly mezi lidmi, vzniká nová společnost, nové seskupení. Už to není tradiční hierarchie od starosty přes rychtáře po posledního podomka, ale prostě se to pomíchá. To je můj názor podepřený praxí, protože si to jako dítě pamatuji.

Tyto tradice se dochovaly jen na vesnicích. Proč?

Jak jsem říkal, na vesnici existuje nějaká hierarchie. Tady se během těch oficiálních oslav vždy respektovala jakási hierarchie sociálního postavení. To předpokládalo, že se lidé mezi sebou znali a uznávali se. Tady ty maškary průvody najednou všechno zpřeházely. Myslím si, že to chce, aby se lidé mezi sebou znali, aby to vyjadřovalo určitou pospolitost. Proto se těmto věcem daří tam, kde je menší komunita, lidé se více znají a jsou schopni tuto směs rolí vytvořit. Ve městě by muselo vzniknout pět nebo šest průvodů rozdělených masek – Písečná svoje, Sever svoje atd.

masopust na Olešné
Dobrovolní hasiči – masopust na Olešné.

Jak správně prožít postní období?

Popeleční středa začíná období do Velikonoc a tomu se říká postní doba. Popeleční středa nemá přesné datum, ale odpočítává se 40 všedních dní od Velikonoc, které jsou zase první neděli po prvním jarním úplňku. Už název pro toto období napovídá, že bylo skromnější. Já, vzhledem k tomu, že pocházím z hodně tradičního slovanského kraje, tak vím, že tam se to hodně dodržovalo, že v postní době neexistovaly zábavy. Masopust byla taková poslední zábava, takový výkřik.

S tím souviselo i to – vzpomínám si na dědečka – že on vyklepal fajfku, dal ji za trám a opravdu si celou postní dobu nezapálil. Lidé si dokazovali, že oni jsou pány věcí. Že on je pán zábavy, on je pán kouření nebo alkoholu, nepilo se také. Těch 40 dní si dokázali, že to dokážou. Když by pak museli vydržet nějakou nečekanou událost, tak už by to nebyl takový problém.

Popeleční středa a Velký pátek na konci období jsou dva dny, kdy se půst držel mnohem přísněji než další dny, protože ten den se do dneška nesmí jíst maso, protože to je symbol blahobytu. Většinou se lidé zdrží i jídla, pojíte co jen potřebujete, abyste přežil. To, co ušetříte na jídle, máte dát někomu, kdo je chudší než vy. Má to být rodičovské nebo kamarádské rozdělení o jídlo. To, že se nejí maso, dalo i název tomuto svátku.

Co období masopustu znamená pro faráře?

Taková farářská role, které se neujímám, je pochovávání basy. To je konec všech zábav o půlnoci z úterka na Popeleční středu. Co já vím, tak v těch tradičnějších oblastech někdo faráře zahraje a tu basu – symbol muziky a zábavy – pohřbí, pochová. Můžu sám říct, že se toho nezúčastním, ale když jsem někde viděl, jak se to hrálo, tak musím zase smeknout, že to někteří ti borci uměli zahrát úplně vzorně, skoro profesionálně.

Pro nás toto období hlavně znamená, že se nám změní trochu režim. V postním období budou bývat v úterý a ve čtvrtek ranní mše, a to už v půl šesté ráno. A je zajímavé, že kostel je dost plný. Lidé ráno brzy vstanou a stihnou i vlaky. Vyzkouší si začít den jinak, např. něčím pozitivním.

Další změnou jsou křížové cesty. To je 14 obrazů, které popisují cestu pána Ježíše na sklonku jeho života. Tato zastavení mají své názvy a tzv. modlitby křížové cesty se konají ve středu večer před mší a v neděli o půl třetí odpoledne. Zase je to o tom sebeovládání. Namísto abyste si dal po obědě dvacet, jdete do kostela. Ona ta postní doba je jen měsíc a půl, ale dost na to, aby si člověk leccos dokázal, vyzkoušel na sobě. Jeden rok jsme si zkusili křížovou cestu realisticky. Udělali jsme zastávky od kostela až pod les. Tam jsme dali kříž. Ale asi někomu vadil, dvakrát nám ho shodili.

Po půstu jsme u Velikonoc...

Toto období končí svatým týdnem. V našem regionu začíná o několik dní dřív na Květný pátek ve Sloupě, protože tam se slaví Panna Marie Bolestná, která má Ježíše na klíně. Koná se zde sedm mší. Obecně začíná svatý týden Květnou nedělí (vstup Ježíše do Jeruzaléma, kde ho lidé vítají větvičkami). Pak je Zelený čtvrtek, při večerní bohoslužbě se připomíná poslední večeře s apoštoly. Následuje Velký pátek (odsouzení k smrti). Drží se poslední den přísný půst. Bílá sobota je tichý den, kdy se nemá dělat nic se zemí. Neděle se slaví jako den Ježíšova vzkříšení. A protože podle židovské tradice den začíná ne půlnocí, ale západem slunce o předchozím dni, začínají obřady již v sobotu pozdě večer.

Velikonoční pondělí je něco jako u masopustu. Po takovém seriózním období se mohou lidé zase vyřádit. Slyšel jsem, že mrskání má tu tradici, že během zimních dnů ženy byly v chaloupkách pozavírané, jak broučci mechem ucpáno, a do světa chodili pouze chlapi. Ženy byly pořád doma, kde se prášilo, a odtud je museli na jaře vyprášit ven.

 
Sdílet odkaz na: Facebook Twitter