17th International Youth Camp

Co si nezúčastněný člověk vybaví, když se řekne international youthcamp? Stovku rozjívených teenagerů, kteří dělají dnem i nocí šílený rámus. Co si vybavím já? Sto skvělých lidí, se kterými jsem strávila skoro tři úžasné týdny, sto talentovaných malířů, sochařů, muzikantů, tanečníků, fotografů a herců. Sto lidí, mezi nimiž jsem našla několik osob, na které nikdy nezapomenu...

Výsledek osmnáctidenního úsilí divadelního, hudebního, keramického a malířského workshopu jste mohli vidět v podobě final show, kde jsem měla tu čest ztvárnit postavu Macochy (oslovení „Hi, Macocha!“ jsem se pak nezbavila do konce kempu). Všichni v divadelním workshopu ze sebe vydali, co mohli, aby se představení líbilo i těm, kdo angličtinu neovládají, a myslím, že se nám to povedlo. Nezapomenutelné jsou pro mě scény, kdy vlk a Červená Karkulka provádějí Tae Kwon Do nebo když sedm trpaslíků opouští Sněhurku s tím, že Popelka vaří líp. Myslím, že je úžasné, jak jsme se i přes občasnou jazykovou bariéru dokázali stmelit a vytvořit společně v Blansku malou Evropu.

Teď, když vzpomínám na všechno, co se za těch osmnáct dnů stalo, se mi vybavují určité chvíle — ležím na hřišti mezi dvěma Michaly z Polska a čekáme, až začnou padat hvězdy, společně s Karinou z Litomyšle a Oscarem ze Španělska tančíme v bouřce a jásotem zdravíme každý nový blesk, při Final show se mě Tilman z Německa snaží rozesmát, zrovna když musím udržet vážnou tvář, jeho kamarád Moritz mě omylem polije pivem... Ale na co vzpomínám nejvíc, je poslední den a loučení, kdy se všichni (i někteří kluci) se slzami v očích objímáme a pak zběsile máváme za odjíždějícími autobusy...

Ráda bych, aby všichni na Blansko vzpomínali pokud možno v dobrém, na všechno, co tu zažili a abychom se zase všichni shledali za rok ve Španělsku...

Irena Látalová (Macocha)