Prvotní výzkum v kostele sv. Martina odhalil hroby

V první fázi byl proveden geofyzikální průzkum radarem. Ten ukázal, že pod podlahou dnešního kostela jsou určité anomálie, které je možné interpretovat částečně jako hroby a částečně že mohou naznačovat existenci starší stavby.

„Abychom ověřili tyto výsledky, udělali jsme sondu v rohu kostelní lodi, kde to nevadilo běžnému provozu kostela, o velikosti 4 × 1,5 m. Oproti očekávání jsme zjistili, že skalnaté podloží je těsně pod podlahou a do něj bylo zapuštěno několik hrobů,“ popisuje výzkum prof. Unger. Jeden z hrobů byl neporušený, další již nesly známky narušení, našly se tam proto jen kosti v druhotné poloze. Kosterní pozůstatky byly podrobeny antropologickému zkoumání a uloženy zpět do původních míst.

Dále bylo zjištěno, že západní zeď kostela nasedá na maltovou vrstvičku překrývající vrstvu hlíny obsahující úlomky kostí. To svědčí o tom, že tato zeď byla postavena už na hřbitově. Není to tedy nejstarší zeď kostela. Při průzkumu zdiva bylo po odstranění omítky zjištěno, že je zde použitý pískovec, který prošel ohněm. Lze tedy soudit, že stavební historie kostela je poměrně složitá. Západní zeď má nejméně dvě fáze a existuje ještě starší fáze výstavby.

„Provedli jsme ještě sondu vně kostela na severní straně o rozměrech 2,5 × 1 m. Ta potvrdila úroveň skalnatého podloží a byly nalezeny další hroby. Z nejmladšího z nich byla nalezena medaile z 18. století,“ řekl prof. Unger.

Tímto skončila první etapa průzkumu. V případě, že by se v kostele dělala nová podlaha, k čemuž dříve či později dojde, jsou archeologové připraveni provést zde větší průzkum.

Při výzkumech aktivně pomáhali studenti blanenského gymnázia Pavel Ševčík a Vladimír Skoták. Oba se chtějí věnovat studiu archeologie a historie, proto byli na vlastní žádost uvolněni ředitelem školy na pomoc při těchto pracích. Vše poctivě dokumentoval Martin Otárek ze sdružení Obnovená matice Moravská.