Karel Absolon a Moravský Kras – část 3. – výzkumy v Císařské a Kateřinské jeskyni

Císařská vodní jeskyně, jež se nachází za Ostrovem u Macochy ve směru na Holštejn, patří k nejdéle známým jeskyním Moravského krasu — jako první ji prozkoumal a popsal již roku 1748 Johannes Nagel. Na přelomu 18. a 19. století zaujala také starohraběte Huga Františka Salm-Reifferscheidta, jemuž se podařilo proplout její část ve člunu.

Karel Absolon se zaměřil na tuto jeskyni v letech 1900 — 1905. V roku 1900 podnikl spolu s J. Vališem první výpravu do jeskyně na člunu „Osgood boat“. V srpnu 1904 se sem vrátil a za pomoci několika dělníků se mu podařilo proniknout na člunu do dalších prostor — do tzv. Dómu klidu, odkud se Absolon protlačil úžinou do dalšího jezírka. Nový pokus podnikl hned poté z tzv. spodního vchodu Císařské jeskyně. Plavba z této strany přinesla mj. objevení tzv. Dómu travertinů a Dómu chaosu, kde postup objevitelů zastavila další úžina. Poté, co byla mechanickou cestou rozšířena, bylo možno proplout dále a dostat se tak do již známých prostor na druhé straně. Průzkumná činnost v Císařské jeskyni pokračovala znovu ve dnech 20. — 23. 9. 1905 a vedla mj. k objevu tzv. Bílého dómu s bohatou krápníkovou výzdobou. Karel Absolon považoval Císařskou jeskyni v této době (bylo to ještě před objevením Punkevních jeskyní) za největší dosud známé podzemní vodstvo na Moravě.

Kateřinská jeskyně, položená poblíž údolí Punkvy na konci Suchého žlebu, byla známá již od pravěku. Hlavní dóm v Kateřinské jeskyni, který v obvodu měří více než 250 m a jehož výška dosahuje až 20 m, náleží k největším jeskynním prostorám na Moravě.

Kateřinská jeskyně — hlavní dóm

Kateřinská jeskyně přitahovala Absolona již v době jeho studií. Karel Absolon dospěl k přesvědčení, že tato jeskyně je součástí většího, dosud neznámého systému. Na průzkumných pracích v Kateřinské jeskyni pracovali spolu s ním členové sekce pro výzkum jeskyní, již Absolon r. 1909 založil při Klubu přírodovědeckém v Brně. Vodítkem pro badatele byl (jako tomu bylo i na jiných místech) vzduchový van, vycházející z několika otvorů ve stěně jeskyně. 10. 10. 1909 byl proražen náplav a za ním spatřili překvapení objevitelé tzv. stalagmitový lesík, který dodnes patří k nejkrásnějším lokalitám jeskynního světa Moravského krasu. Nově objevené prostory získaly název Nová Kateřinská jeskyně a vzbudily značný zájem široké veřejnosti. Tomuto zájmu se vyšlo vstříc a již v následujícím roce 1910 byly Stará i Nová Kateřinská jeskyně osvětleny, opatřeny chodníky a zpřístupněny návštěvníkům.

Také v Nové Kateřinské jeskyni se nachází prostor, jež je obdobou Hlavního dómu ve Staré Kateřinské jeskyni. Je to tzv. Dóm chaosu, jehož východní i severní stranu zatarasuje množství balvanů, které zahrazují přístup ke spodním patrům kateřinského bludiště.

Přes balvanité stupně v těchto místech se Karel Absolon dostal do velmi divoké prostory, již nazval podle velkých kusů kalcitu Kalcitovou chodbou. Průnik touto chodbou nebyl možný kvůli mohutným balvanům, které hrozily člověku zavalením. O mechanické odstranění balvanů a další průboj se Absolon za vydatné pomoci dělníků pokoušel v letech 1910 — 1918. Všechny pokusy o uvolnění cesty však skončily nezdarem a poslední pokus, provedený za pomoci dynamitu, vedl k úplnému zavalení Kalcitové chodby...

Mgr. Pavel Košťál