Zlaté dno řemesel a živností v Blansku – Josef Pernica, hostinská živnost

8. října 2023, historie, přečteno: 1407×

Ve třicátých letech dvacátého století stával na místě dnešní Matějovy pekárny Blansko, náměstí Svobody 1711/8b jednopatrový dům. Jeho majitelem byl pan Josef Pernica (1881 – 1964), který se svou manželkou Růženou (1887 – 1946) provozoval známý hostinec U Perniců.

Vyučil se zámečníkem. Odešel na zkušenou do Vídně. Zde utrpěl při práci úraz a přichází o oko. Po návratu do Blanska již nemůže vykonávat práci zámečníka a tak otevírá restauraci U Perniců. S manželkou Růženou vychovali čtyři děti: syna Jana (vystudoval školu pro hostinskou činnost), dceru Marii (vdaná Kalová – cementárna Kala Blansko), syna Josefa (pracoval v cementárně), syna Karla (velký sportovec, vedl plavce v Blansku) a dceru Ludmilu (provdaná Dušková, pracovala ve spořitelně).

Pernicova restaurace před demolicí, 60. léta 20. století. FOTO: archiv Pavla Svobody

Vchod do pivnice, přístupný po dvou schodech, byl situován z náměstí a rozšířen o prosklený výklad s kamnářskými výrobky firmy Karla Mayera a synové.  V pivnici byl rohový stůl rezervován pro stálé hosty. Z pivnice se prošlo „létacími dveřmi“ do jídelny. Vlevo byl výčep a za ním vchod do kuchyně, kterou vedla paní Pernicová. Po jejím úmrtí pomáhaly v restauraci otci dcery Marie a později i Ludmila.

Na rohovou budovu navazovala severním směrem přízemní budova, tzv. sál hospody u Perniců. Zde se konaly kulturní akce. Vjezd do dvora byl vraty, která se nacházela za touto přízemní budovou. V přízemí domu ve dvoře bydleli v laciných bytech podnájemníci.  Po znárodnění byla v této budově geodézie, švadlenka a sklad tabáku.

Dobová reklama. FOTO: archiv Pavla Svobody

Pan Pernica jako živnostník neměl nárok na žádnou penzi, dožil u dcery Marie a děti přispívaly na jeho živobytí.

Na základě demoličních příkazů nenávratně zmizelo v 60. a 70. letech 20. století z blanenských ulic mnoho domů, usedlostí a provozoven, které měly v historii města a tehdejší době své významné místo. Mezi nimi byla i Pernicova restaurace.

Pernicova restaurace. FOTO: archiv Pavla Svobody

Pernicova trafika, což byl úhledný dřevěný kiosek, natřený světle šedou barvou, který stál na okraji parku naproti hospodě, nepatřil k Pernicově hospodě. Šlo jen o shodu jmen. Trafikant Josef Pernica byl válečný poškozenec z první světové války. Svaz invalidů mu umožnil provozovat zde trafiku.

Pavel Svoboda

 

   vložil: Michal Záboj, redaktor / tiskové oddělení