Karolina Meineke – Královský portrét bez zlaceného rámu... – 4. díl

27. dubna 2008, historie, přečteno: 4675×

Tento díl nám přiblíží, jak nakonec vyšlo tajné manželství Karoliny a Williama najevo, seznámí nás okolnostmi rozvodu, ale i s jinou zásadní a dlouho zamlčovanou událostí.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

William se až v srpnu 1792 odhodlal sdělit vše matce. Ještě před tím se měl pravdu dozvědět Karolinin otec, toho však ta zpráva vyděsila natolik, že okamžitě napsal královně také. Zda dorazil do Anglie dříve jeho dopis nebo princův není podstatné. Výsledkem byl každopádně skandál.

Koncem 18. století bylo zhola nemožné, aby se pouhá baronesa mohla stát ženou prince z královské krve. Dalo by se namítnout, že William nebyl následník trůnu, který musí při výběru nevěsty dbát tolik na státní zájem, jenomže... král Jiří III. nebyl pro opakované záchvaty šílenství téměř schopen vlády, u prince z Walesu, trpícího tuberkulózou, bylo ve hvězdách, zda se trůnu vůbec dožije, a další z Williamových bratrů, vévoda z Yorku, byl v Anglii pro změnu značně neoblíben. Takže se královnin zrak upíral k Williamovi, jako poslední naději rodiny. Charlotta měla jasno: Milenky, no prosím, ale pokud se má William jednou stát králem, nesmí se kompromitovat morganatickým manželstvím!

Povolala syna ihned do Londýna. V jejích očích byl sice sňatek bez požehnání rodičů tak jako tak neplatný, ale pro všechny případy usilovala, aby byl oficiálně zrušen. A to nebylo snadné. Svatba proběhla dle anglického práva a k rozvodu tedy mohlo dojít jen se souhlasem obou manželů. Navíc zde byl Royal Marriages Act z roku 1772. Ten sice zakazoval členům královské rodiny mladším 25 let uzavírat sňatky bez králova souhlasu, ale příslušník rodiny starší 25 let mohl otázku takovéhoto sňatku předložit k posouzení parlamentu. William měl tedy možnost se k parlamentu odvolat, přesto to z neznámého důvodu neučinil. Zřejmě byl v Londýně vystaven soustředěnému nátlaku, proti němž tentokrát nezmohla nic ani jeho paličatá povaha. Nakonec přistoupil na podivný kompromis: Dá souhlas k rozvodu, pokud totéž dobrovolně učiní i Karolina.

Královna Charlotta Sofie – rytinaKrálovna Charlotta Sofie
Královna Charlotta Sofie – rytina a portrét z pozdějších let

Královna tedy začala na svou nechtěnou snachu zdvořile, nicméně důrazně, naléhat. Karolina dostávala od královny jeden dopis za druhým. Z dřívějška Charlotta dobře věděla, jak je Karolina citlivá a psychicky labilní. Apely na princovo štěstí a zájmy Británie ji tedy musely hodně deptat. Nezapomínejme, že byla těhotná. A vzápětí se zas přiřítil kurýr od Williama s tajným vzkazem, aby se ho tak snadno nevzdávala... Ten nátlak nemohla dlouho vydržet. A tak Karolina nakonec dospěla k bolestnému rozhodnutí a souhlasila s rozvodem.

Učinila jsem poctivě, co povinnost přikazuje, nepokoušela jsem se jen, ale přímo pachtila všemi silami své duše po vítězství, které by zbořením mého štěstí způsobilo spokojenost jiných.

Psychické vypětí a těhotenství se na Karolině hodně podepsaly. Koncem října 1792 ji proto otec odvezl z Hannoveru, aby si odpočinula a nebyla tak na očích. Karolinin stav se však během cesty zhoršil a v Driburgu musela cestu přerušit. Jakmile se to dozvěděl William, rozhodl se vrátit za ní. Královna tentokrát kupodivu nic nenamítala a sama Karolině psala:

Spoléhám se jako šlechetná žena na slib jiné šlechetné ženy. Posílám Vám ještě jednou mého syna, bez obav, neboť vím, že ho věrně vrátíte do mateřských rukou, jeho povinnostem a vlasti.

William dorazil do Driburgu 8. listopadu. Jeho příjezd nevyvolal větší rozruch a mohl tedy nerušeně trávit všechen čas u nemocné choti. Mnoho klidu si ovšem neužili. Už 12. listopadu 1792*) večer totiž Karolina předčasně porodila syna. Rodinný lékař, doktor Brandes, jí však po pár hodinách sdělil, že chlapec zemřel. Tragická zpráva Karolinu jen utvrdila v rozhodnutí vzdát se místa po princově boku.

Co se ale toho 12. listopadu stalo doopravdy? Dnes již víme, že dítě, přestože bylo nedonošené, přežilo. Rodinný lékař, který byl přítomen u porodu, sice oznámil matce a princi smrt dítěte, ale ve skutečnosti je tajně odvezl do Göttingenu, aby se chlapec s nemalou pomocí Karolinina strýce, rytmistra Karla z Linsingenu, dostal na vychování do bohaté židovské rodiny Meyerů. Židovský svět, tehdy stále ještě přísně uzavřený sám do sebe, měl na dlouhý čas skrýt pravdu. Po čase sice vše vyšlo najevo, pro ubohou Karolinu však už navždy měl její první syn zůstat mrtvý. William v Driburgu setrval ještě několik týdnů a do Anglie odjel až 30. listopadu 1792. Karolina tušila, že už ho nikdy neuvidí, přesto se vrátila do Hannoveru a napsala královně dopis, v němž potvrdila své rozhodnutí o rozvodu. V Londýně si mnozí oddechli a princi, vzhledem k jeho předchozímu slibu nezbylo, než Karolininu vůli respektovat. Manželství, které potají vzniklo, bylo potají i rozvedeno.

*) Někdy bývá uváděno i jiné datum. V matrikách byly patrně tajně provedeny úpravy.

Mgr. Jiří Kučera