Karel Absolon a Moravský Kras – část 5. – záhady podzemní Punkvy

5. srpna 2004, historie, přečteno: 5048×

Zatímco spojení dna Macochy s údolím Punkvy suchou cestou bylo po letech práce r. 1914 nalezeno, ukázalo se prozkoumání vodní cesty po Punkvě oříškem ještě mnohem obtížnějším. Projekt dosažení Macochy po Punkvě byl aktuální i kvůli stále rostoucímu turistickému ruchu, díky němuž nabyl i nezanedbatelný ekonomický význam.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

S pracemi na zpřístupnění vodní cesty se započalo v lednu 1920. Tehdy došlo k mechanickému uvolnění stropů, takže bylo možno proplout až do třetí komory, do níž se již r. 1857 za mimořádně nízkého stavu vody dostal Jindřich Wankel. Komora byla uzavřena mohutným sifonem, který byl pojmenován po Wankelovi. Pro jeho překonání se Karel Absolon rozhodl užít vrtací stroje. Stroje i jejich obsluhu poskytlo Ministerstvo národní obrany a v květnu 1920 byl výnosem zemského místodržitelství v Brně zřízen „Čs. kamenovrtačský oddíl Macocha“. Díky nové technice se do září 1920 podařilo zdolat Wankelův sifon, jehož celková délka byla 26,4 m. Za ním se otevřely prostorné dómy s krásnou krápníkovou výzdobou s hlubokými jezery, naplněnými smaragdově zelenou vodou.

Vedlejším produktem této explorace bylo objevení Pohádkového dómu o délce 30 m a šířce až 15 m s bohatou krápníkovou výzdobou, který náleží k nejkrásnějším jeskynním prostorám na světě vůbec. Jižním směrem od tohoto dómu pronikli V. Brandstätter, K. Divíšek, V. Ondroušek a K. Absolon částečně zaplavenou chodbou do nových prostor s čirými krápníky, jež byly nazvány Skleněnými dómy.

Nově objevené prostory byly ihned zpřístupňovány veřejnosti. Na vodu byla spuštěna čtyři masivní plavidla, každé pro 16 lidí, a již 30. března 1921 proplouvali těmito unikátními místy první návštěvníci.

V r. 1921 se nicméně nadějný postup zastavil, neboť v cestě stál další, tzv. Zlý (neboli Hluboký) sifon, proti němuž byl Wankelův sifon „pouhou hračkou“. Pro další práce byly pořízeny nové stroje — dvě vrtací soupravy od firmy Ingersoll Rand Co. Ani nová technika však Zlý sifon nepokořila. Výraznou službu poskytoval při pracích na Punkvě ještě jiný technický výdobytek — potápěčský skafandr od firmy Draeger z Lübecku. Poprvé byl vyzkoušen 9. ledna 1921 na Horním jezírku v Macoše a poté byl využit i při výzkumu Spodního jezírka a zejména Zlého sifonu. Potápěčské práce prováděl jako první Emil Buršík, který si vychoval schopného nástupce v osobě tehdy 24letého Karla Divíška.

Mgr. Pavel Košťál

 
Sdílet odkaz na: Facebook Twitter