Karolina Meineke – Královský portrét bez zlaceného rámu... – 6. díl

26. června 2008, historie, přečteno: 7099×

Sledovali jsme další velmi pohnuté Karolininy osudy a seznámili se s Adolfem Meinekem. V tomto díle dozvíme víc o nelehkém životě obou v Berlíně a také o tom, jak společně přišli do Blanska.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Článek měl omezenou platnost.
Informace v něm uvedené nemusí být již aktuální.

Dne 24. září 1795 se Karolina skutečně za Adolfa Meineke provdala, v Hannoversku ale oba příliš dlouho nezůstali. Přesídlili do Berlína, kde se Meineke rozhodl založit chemickou továrnu.

Proč právě továrnu? Nebylo jistější věnovat se povolání lékaře, navíc s aureolou odborníka, který dokáže „oživovat mrtvé“? Mnozí na Meinekeho místě by tak učinili. Jeho celoživotní vášní však byla chemie, obor, který byl tehdy ještě v plenkách. Adolf Meineke měl jako chemik bohaté znalosti a dnes by byl patrně váženým vědcem. Tehdejší doba však pro lidi jeho ražení neměla příliš pochopení a tak on ani jeho rodina neměli mít nikdy na růžích ustláno.

Skutečně rodina, protože manželství Adolfa a Karoliny dlouho bezdětné nezůstalo. 21. května 1796 se jim narodila dcera Jindřiška (Henrietta), a o rok později syn Jindřich. Volba stejných jmen obou dětí zřejmě byla hodně symbolická. Jindřich (Heinrich) bylo druhé křestní jméno Adolfa Meineke, ale také prince Williama (Henry). Děti pro Karolinu znamenaly velmi mnoho, neboť život v Berlíně nepřinášel jen šťastné okamžiky. V manželství s hodným, nicméně chladným a často na celý svět rozzlobeným Meinekem, jehož podnik stále balancoval na hraně bankrotu, občas narážela na hradbu manželova nepochopení. Poprvé se také sama musela vypořádat s péčí o domácnost a s existenčními potížemi.

Meineke nevraží často na osud, jelikož není sto zařídit nám opravdu klidný a pohodlný život, protože postrádám toho tolik, co jsem dřív měla a obává se, že jej to nakonec připraví o mou lásku. To budiž důkazem, jak špatně mi rozumí...

Zatímco rodina žila počátkem nového století svými každodenními starostmi, Evropa se stává dějištěm napoleonských válek. A ty zasáhnou i do života Karoliny Meineke. Nejprve Francouzi roku 1803 obsadí Hannover a ona na dlouho ztratí možnost byť jen písemného kontaktu s příbuznými, zejména s Arnoštem, který bojuje v řadách 1. husarského pluku Královské německé legie (King´s German Legion) na straně Britů proti Napoleonovi.

vojáci King‘s German Legion
Vojáci King‘s German Legion, v jejíchž řadách bojoval Arnošt z Linsingenu proti Napoleonovi.

V roce 1806 přichází válka i do Pruska. Francouzi drtivě poráží Prusy v bitvách u Jeny a Auerstädtu a záhy obsadí i Berlín. V Prusku nastává hospodářská krize, která mezi prvními postihne Adolfův podnik. Jeho továrna krachuje a rodina se protlouká všelijak. Rozvíjet nové podnikání se Meinekemu nedaří, protože příliv francouzského zboží a kontinentální blokáda téměř znemožňují jakýkoliv odbyt. A války stále pokračují. Všude vládne drahota, nedostatek potravin, ranění a uprchlíci přinášejí do měst nakažlivé nemoci.

Zdá se nám, jakoby zlý osud zkoušel, co je Karolina ještě schopna unést, protože rok 1809 jí připraví další krutou ránu. Její největší radost, dvanáctiletý syn Jindřich, náhle onemocní a během pouhých dvou dnů zemře. Z té shody náhod až zamrazí. Stane se to 12. listopadu, ve výroční den jejího předčasného porodu v roce 1792.

charles_meynier__napoleon_in_berlin
Meynierův obraz: „Karolinu s dcerou“ na něm nalezneme v popředí výjevu vlevo jako dámu v klobouku podpírající menší prostovlasou dívku.

Jindřichova smrt udělal bolestnou tečku za Karolininými berlínskými léty. Chce pryč. Pryč z města, kde jí vše připomíná mrtvého syna. Za této tíživé situace se na Adolfa přece jen trochu usmálo štěstí. Starohrabě František Hugo Salm – Reifferscheidt (1776 – 1836) mu, jako uznávanému chemikovi, nabízí místo horního rady v rostoucích blanenských podnicích s platem 1000 zlatých ročně a asi 250 zlatých v deputátu. Meineke příliš neváhá a celá rodina se vydává na dlouhou cestu na Moravu. V prosinci 1809 tak Karolina poprvé přijíždí do Blanska.

Mgr. Jiří Kučera