Karolina Meineke – Královský portrét bez zlaceného rámu... – 8. díl

28. září 2008, historie, přečteno: 5942×

Osudy Karoliny, která byla nucena tak záhy opustit klidný život v Blansku, se pomalu uzavírají...

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Rodina Meineke se tak v dubnu 1811 znovu vydává na cestu, tentokrát do Moravské Třebové. Adolf sem přichází hnán opět vidinou na založení podniku, tentokrát chemické voskové bělírny, ale nedostává se mu základního kapitálu. Karolina i její dcera, která musela v Blansku zanechat snoubence Karla Teubnera, se opět propadají do hmotné nouze. Příští dva roky nebudou pro Karolinu snadné. Jestliže se po celý svůj dosavadní život vlastně snažila dostát rodovému heslu Linsingenů Spes, patientia et perseverantia – Nadějě, trpělivost a vytrvalost, pak nyní se její život upíná už jen k jediné naději, totiž že se Jindřiška provdá za milovaného Karla, který se měl brzy stát správcem celých blanenských železáren. Chce vidět alespoň dceřino štěstí, když to její zmizelo v nenávratnu.

Karolina – přívěšek
Medailon s reliéfním portrétem Karoliny Meineke z posledních let života. Je možné, že byl zhotoven na Teubnerův příkaz v Blansku.

V Moravské Třebové zastihne Karolinu v roce 1812 neuvěřitelná zpráva. Princ William je na Moravě! Nebyl to výmysl. Princ skutečně přicestoval do Brna ve snaze najít svou bývalou lásku poté, co mu po bratru Arnoštovi rok před tím vrátila neotevřený poslední dopis. K setkání však nakonec nedošlo, protože Williamovi se prý přes veškerou snahu nepodařilo vypátrat, kde Karolina po odchodu z Blanska žije. I tato zpráva ale stačila na to, aby se v její duši otevřely všechny staré rány a opět na řadu týdnů onemocněla.

Moravská Třebová z počátku 19. století.
Moravská Třebová z počátku 19. století.

V této souvislosti se však neodbytně vkrádá jedna otázka: Jak se mohlo stát, že William, který jistě přicestoval s vědomím nejvyšších rakouských míst, Karolinu „nenašel“, navíc ve státě, který měl v té době vedle Francie, ten nejvýkonnější úřední a policejní aparát v Evropě, a tudíž dobrý přehled o každém svém občanovi?V této souvislosti je třeba dodat, že návštěva anglického prince v Rakousku v roce 1812 nepostrádala nádech špionážního thrileru. Vždyť rakouský císař byl tchánem úhlavního nepřítele Británie císaře Napoleona I. a Rakouský pomocný sbor pod velením knížete Schwarzenberga se právě chystal podpořit francouzské tažení proti Rusku, které stále odmítalo kontinentální systém! Francouzští agenti by jistě brzy princův delší pobyt odhalili a císař František by se dostal do podezření, že se opět chystá tajně změnit strany konfliktu! Choulostivá situace... Za těchto okolností se proto nedá vyloučit domněnka, že rakouské orgány, s tichým souhlasemvídeňského dvora, Williamovu touhu vypátrat svou bývalou ženuspíše sabotovaly, ve snaze urychlit jeho odjezd ze země.

V březnu 1813 se přece jen splnilo to, o čem Karolina tak dlouho snila. V Knínicích u Boskovic se konal evangelický sňatek horního mistra Karla Teubnera a Jindřišky Meineke. Osud Karolině dopřál i to, aby se mohla o rok později potěšit ze své vnučky, když se 16. března 1814 na blanenském zámku narodila Teubnerovým první z celkem pěti dcer Ema. Byla bohužel jediná, kterou Karolina ještě spatřila.

Na podzim, nejpozději na Vánoce 1814 přijíždí Karolina opět na návštěvu k dceři a zeti do Blanska. Drsnější podnebí a tuhé zimy v Moravské Třebové jí nedělají dobře. Brzy po příjezdu však onemocní. V posledních létech nic neobvyklého, jenomže najednou jakoby jí nic k uzdravení nepomáhalo. Karolina už ví, že se tentokrát doopravdy blíží konec. Podle slov své dcery prý předpověděla druh i dobu svojí smrti na minutu přesně... 31. ledna 1815 v deset hodin večer Karolina Meineke na blanenském zámku ve věku 46 let umírá. Jako příčina smrti je v matrice uvedeno jediné, avšak výstižné, slovo: Vysílení. O den později Adolf Meineke napíše tyto řádky:

Vysoce urozený pane starohrabě, milostivý pane!

Konečně zvítězila smrt nad ubohým uměním, jímž se mnohý syn Aeskulapův holedbá v dýmovém oblaku. Již před dvaceti lety položila svou lstivou studenou ruku na život oběti, která včera večer padla pod jejím úderem. Avšak pryč s tímto nenáviděným, strašidelným obrazem!

V daný čas Bůh tiše zhasil svíci života, která mé choti osvětlovala tichou, namáhavou a určitě ne zahálčivou stezku. S vypětím všech sil nemohl jsem jí zde dobýt pokoj, který si tak velice zasloužila a kterého se jí v lepším světě nyní jistě dostane... Mimořádný zájem, který jste mé paní neustále prokazoval, klade mi za povinnost sdělit Vám tuto smutnou událost...

Karolina byla pochována v Blansku na hřbitově u kostela sv. Martina 4. února 1815. Hřbitov o pár desítek let později zanikl a tak dnes již neznáme přesnou polohu místa jejího posledního odpočinku, víme jen, že se nacházelo v blízkosti kostela... Když se pak v červenci 1817 narodila Teubnerovým druhá dcerka, byla na památku po své babičce pokřtěna jako Karolina.

Během svého prvního pobytu v Blansku napsala Karolina také několik básní, které dosvědčují, že jí nechybělo básnické nadání. Snad v předtuše toho, že její život nebude dlouhý, napsala v jednom z dopisů Teubnerovi již v roce 1810 toto :

Duše má se zvolna odpoutává,
dává Vale klamům pozemským,
Třeba najde Nebe, které nepřestává,
otevírat náruč dětem svým

Jdi už, živote, pořád jsi jen stínem,
jemuž čisté srdce snadno podlehne!
Nadějí a sny je opiješ jak vínem,
a nakonec stejně řekneš ne.

Mgr. Jiří Kučera

 

Brzy v Blansku


24.09. 19:00 h, Dělnický dům
Tchýně na zabití

Videožurnál

jsou ke zhlédnutí nové videopříspěvky

nejvíc se vám líbí

Videotext – textové zprávy po celý den na kanálu E8 v síti UPC.

Každý 2. a 3. víkend v měsíci vysíláme Videožurnál, v neděli po páteční tiskové konferenci vysíláme záznam tiskové konference.