Blanenský pomník obětem Velké války

25. října 2010, historie, přečteno: 5545×

V podzimních měsících roku 1918 uzavírá Rakousko-Uhersko se státy Dohody příměří (3. 11.) a následně s Německem (11.11.). Tzv. Velká válka (1. světová válka 1914–1918) se stává historií s nedozírnými následky pro příští generace. 10 milionů mrtvých, miliony válečných invalidů, obrovské škody a nepředstavitelné ničivé hospodářské důsledky. Konec války je také návratem vojáků do svých domovů, ke svým blízkým.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Vrací se ti šťastnějších, ti, kteří přežili válečné útrapy. Vrací se manželé, synové, bratři, otcové často s podlomeným zdravím, vrací se postupně legionáři a také vojáci v uniformách již neexistující císařské armády. V Čechách a na Moravě bylo v průběhu Velké války mobilizováno na 1 milion 200 tisíc vojáků a na frontách jich padlo nebo v důsledků zranění zemřelo na 300 tisíc, z toho legionářů na 6tisíc. Z  těchto čísel je zřejmé, že počet našich vojáků ve Velké válce je největším počtem, kterým se kdy naši vojáci účastnili válečných konfliktů v celé historii.

Asi nejlépe zhodnotil účast našich vojáků ve Velké válce prezident České republiky Václav Klaus u příležitosti státního svátku dne 28.10.2008, kdy mimo jiné řekl: „První světová válka nebyla naší válkou, ale počet jejich obětí byl i u nás nesmírně vysoký. V Čechách a na Moravě by se stěží našla rodina, která by touto válkou nebyla krutě zasažena. I v nejmenších vesničkách dodnes zůstaly pomníky nesoucí jména těch, kteří se z ní nevrátili. Jejich památka by se měla na trvalo vrátit do podvědomí nás všech. Neměli bychom vzpomínat jen na některé z nich.“

Ony pomníčky s jednoduchým nápisem 1914–1918 a jmény padlých jsou skutečně roztroušeny po celé naší republice. A to i v těch nejmenších obcích. A nejinak tomu je i  v Blansku a jeho okolí. Blanenský pomník obětem Velké války byl slavnostně odhalen dne 28. 10. 1924 v roce 10. výročí vypuknutí války. Dobře je pomník popsán již v Kronice města Blanska z r. 1927 na str. 30–32, z které cituji: „Vzpomínky potomstva zasluhují oni mužové, kteří ve světové válce životy své položili za osvobození vlasti ze jha Habsburků, jimž vděční spoluobčané postavili pomník v parku na náměstí Palackého – Otce národa a čestného občana blanenského /13.5.1861/, jehož památník umístěn byl roku 1898 na kašně proti radnici. Pomník představuje zlomený sloup na podstavci, jehož 4 strany opatřeny jsou následujícími nápisy: Strana I. Město Blansko vzpomíná svých spoluobčanů zahynulých ve světové válce 1914-1918. Strana II. Na věčnou paměť těm, kdož zemřeli, abychom my mohli žíti. Strana III. 28.X.1918 – 28.X.1924 /později přidán text „ Vladimír Skoták z čís 455 + 1938“ /. Strana IV. Ideálem humanity k věčnému míru! Požehnání těm, mír kdož tvoří, třikrát běda těm, kdož jej boří.“

uctění památky padlých
U památníku každým rokem probíhá uctění památky padlých. Foto: S. Mrázek

Pod každým z těchto nápisů jsou vloženy dvě tabulky se jmény padlých (jméno, příjmení a číslo domu). Na celkem osmi tabulkách je uvedeno 78 jmen zemřelých vojáků z Blanska, které v r. 1910 mělo 4.118 obyvatel (z toho 2.094 mužů). Mobilizováno bylo 502 mužů a v boji nebo v souvislosti s bojem v letech 1914–1918/1919) jich 78 zemřelo (některé prameny uvádějí počet 75). Dá se to pochopit, protože evidence vojáků z Velké války je dodnes nepřesná a krátce po válce umírali další na následky zranění. Pomník byl budován šest let po skončení války a někteří vojáci zde uvedení nepocházeli z Blanska. Dva vojáky uvedené na pomníku (Alois Skoták a Ladislav Smrček) jsem nalezl také v evidenci legionářů.

Vojáci uvedení na památníku jsou císařští, bývalí rakouští vojáci. Zemřeli v Haliči, Polsku, Karpatech, na ruské a italské frontě nebo v Srbsku, Rumunsku, mnozí pak po zranění v českých nemocnicích. Tak vysoký počet zemřelých vojáků z našeho města je určitě překvapující a stejně tak údaj o počtu mrtvých jen z  italské fronty, tj. především z  oblasti podél řeky Soči od Julských Alp k Jadranu, kde v letech 1915–1917 (později u Piavy) probíhaly boje překovávající svou urputností a rozsahem i boje ve Francii.

Abych poznal, kde naši dědové, naši vojáci, bojovali a umírali, snad i našel hroby vojáků z našeho města, vypravil jsem se letos 2× na zmíněné italské bojiště. Prošel jsem a viděl pomníky, kaverny, zákopy, pozorovatelny apod. na Sabotinu, Mengore, na planinách Sleme, Pretovč, na Mrzlim Vrhu, na hoře Krn (2.244 m) a dalších a dalších místech. Prohlédl vojenské hřbitovy v Logu pod Mangartonem, v Solkanu, u Komna a další, kde nejspíše mohli být pochováni padlí příslušníci III. praporu 8. pěšího pluku Brno a 25. praporu polních myslivců Brno.

Jména našich padlých jsem marně hledal také v  secesní kapli sv. Ducha na Javorci a dále na jihu ve slovinském, těžko průchodném vápencovém Krasu, kde padlo na 25 tisíc českých vojáků (celkem v 11 bitvách na Soči zemřelo na 45 tisíc našich vojáků), u San Giovanna, u pověstné kóty 144 poblíž Iamiona nebo kolem M. San. Michele i jiných místech Itálie nebo Slovinska. Mnohé vojenské hřbitovy ale již byly zrušeny, hroby jsou často neoznačené a  také zub času (i zemětřesení) a doba téměř 100 let vykonaly své. Pro mne příjemným zjištěním pak bylo to, že 20letý syn, kterého Velká válka nezajímala, zde v pokoře a s úžasem hleděl na těžko přístupná místa bojů císařských vojáků, šokován počtem mrtvých i používaných moderních zbraní a teprve zde se poprvé dovídal o hrdinství a počtu našich zapomenutých vojáků bojujících za svobodu Slovinců proti Italům.

Ale zpátky k našemu pomníku, symbolu násilně ukončeného života. Pomník umístěný v SZ části nám. Svobody a  vysoký 380 cm zhotovil sochař pan František Doležel z Bořitova nákladem 18.000 Kč (mimo betonářské práce a písmo). O jeho zřízení rozhodla městská rada na jednáních v červenci a srpnu 1924, smlouvu na jeho zhotovení schválila dne 7. 8. 1924. Odhalení pomníku proběhlo slavnostně dne 28. 10. 1924. Již od 6.00 hod. prošla Blanskem hudba a v 9.30 hod. ze starého Blanska slavnostní průvod, aby v 10.00 hod. po projevu starosty Blanska Dra Rodkovského byl pomník odevzdán veřejnosti. Opět následovala hudba, nyní Lakotova kapela, a večer od 18.30 do 19.30 hod. zpěv písní při pochodních. Na všech domech měly vlát československé prapory.

K postavení pomníku přispěli občané města Blanska, které k tomu vyzvala městská rada. Sbírku uspořádala ve dnech 3. až 10. srpna 1924 a zahájení upisovací akce a sbírky započala bezplatným koncertem na blanenském náměstí v neděli dne 3. 8. 1924. Ve výzvě městské rady také čteme: „Zapište se vděčným dárkem do análů města Blanska. Sběrací listy budou svázány v knihu, jež zařazena bude do archivu města Blanska a vzpomenuta v památní knize našeho města Po 3. srpnu zůstanou upisovací archy po celý týden vyloženy na městském úřadě, kde každý domácí i cizí může v ně nahlédnouti.“

A skutečně. Občané, spolky, živnostníci přispívali. Ten 2 Kč, ten 5 Kč nebo 10 Kč, ale také 100 Kč i více, celkem podle údajů z 65 sběracích listů částkou 8.544 Kč. Slib, že tyto listy budou svázány v památnou knihu ale městská rada dodnes nesplnila. Z piety k padlým, z piety k strašným bojům, kde bojovali a umírali naši vojáci, a z piety k naší historii by městská rada měla dostát slibu svých předchůdců z r. 1924. A letošní 105. výročí povýšení Blanska na město je k tomu vhodnou příležitostí.

Dr. Miroslav Bojda