Blanenský uličník – Nerudova

27. září 2014, historie, přečteno: 1231×

Nerudova ulice spojuje ulici Masarykovu s Husovou a je rovnoběžná s Hálkovou ulicí.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Otec Jana Nerudy, Antonín Neruda, se narodil roku 1784 v chudé rodině v Zásmukách a sloužil dlouhá léta u dělostřelců. Po návratu z vojny, jako dělostřelecký vysloužilec, se oženil a dostal trafiku v kasárnách na Malé Straně. Po narození dcerky mu žena zemřela a on se oženil podruhé s vdovou Barborou, rozenou Leitnerovou. Dne 9. července 1834 se manželům narodil syn Jan. Rodina se později přestěhovala na Malou Stranu a bydlela postupně v domech „U tří černých orlů“ a „U dvou slunců“. Otec Nerudovi zemřel v roce 1857. Malý Jan přilnul spíše k matce, která byla velmi zbožná a pracovitá. Jan Neruda ji skoro vždy ve své tvorbě nazývá něžnou zdrobnělinou „matička“.

Neruda vyrůstal na Malé Straně v Praze. Společenské rozdíly mezi bohatými a chudými poznal již ve svém dětství.Vystudoval gymnázium, univerzitní studia však nedokončil (práva a filozofie) kvůli nedostatku finančních prostředků. Byl zaměstnán v různých profesích, ale brzy se stal novinářem, kterým pak byl po celý život. S Vítězslavem Hálkem založil a vydával Květy, avšak nejvíce je spojen s Národními listy. Od roku 1865 je Neruda členem jejich redakce.

První svoji sbírku vydal v roce 1857 (s vročením 1858) a jmenovala se Hřbitovní kvítí. Kritika však tuto sbírku nijak zvlášť nepřijala, neboť v té době bylo žádoucí psát spíše bezproblémové, optimistické či vlastenecké básně. Neruda razil myšlenku, že světovými se staneme tím, že budeme ve svém češství pravdiví a poezii budeme hledat ve skutečnosti. V Hřbitovním kvítí se Neruda pokusil ukázat mimojiné realitu sociální bídy. Jeho verše vyrůstají ze zklamání ze stavu současné společnosti. Výborem z jeho dosavadní veršové tvorby byla v roce 1868 sbírka Kniha veršů. Roku 1878 vydává své Písně kosmické. V nich hlásal Neruda například názory, že lidský rozum jednou prohlédne a pozná všechna tajemství. Následuje lyrická sbírka Prosté motivy (1883) a Balady a romance (1883), kde se básník obrací k lidové poezii.

ulice Nerudova
Ulice Nerudova – současná podoba. Foto: S. Mrázek

Neruda byl i prozaikem, například autorem Arabesek (1864) a Povídek malostranských (1878), ve kterých zobrazuje život drobného městského člověka. Jedním z nejdůležitějších principů povídek je postižení protikladnosti sociálních vrstev malostranské společnosti. Dále napsal Neruda celou řadu fejetonů. Od dubna 1861 do srpna 1891 jich napsal 2260. Fejetony v novinách podepisoval znakem trojúhelníčku.V roce 1858 se Neruda zúčastnil vydání almanachu Máj, kolem kterého se seskupili pokrokoví básníci.

Prosté motivy byly poslední sbírkou, kterou Neruda vydal, ale v jeho pozůstalosti zbyly dvě nedokončené skladby, které byly pět let po jeho smrti vydány pod názvem Zpěvy páteční a dokonce ještě později vyšla Kniha epigramů, obsahující převážně satirickou poezii.

V průběhu let Neruda bydlel v Praze na různých místech. Posledním bytem Jana Nerudy byl od roku 1883 byt v ulici Vladislavově.

Neruda v mladších letech je představován jako štíhlý muž pěkné postavy a zajímavé tváře. Ze vzpomínek současníků víme o jeho bouřlivém temperamentu. Byl veselý a znamenitý společník.

K Nerudovým láskám patřila Anna Holinová, se kterou Neruda udržoval vztah přes deset let, avšak nakonec se s ní rozešel. Další pro něj významnou ženou byla spisovatelka Karolínna Světlá, která ač vdaná, měla s Nerudou vztah. Dokonce jej zachránila z vězení pro dlužníky, ale tím se jako vdaná žena zkompromitovala a byla nucena se své lásky vzdát. Později se Neruda přece jenom ještě zamiloval a to do jednoho z dvojčat Macháčkových, Terezie Marie, které bylo v době seznámení s Nerudou 17 let, avšak Terezie v roce 1865 zemřela na tuberkulózu. Když bylo Nerudovi již přes 40 let, zamiloval se do své neteře Aničky Tiché. Neruda však nechtěl na sebe mladou dívku vázat, cítil se již stár. Anička se nakonec provdala za jiného. Poslední citové vzplanutí zažil Neruda v třiapadesáti s o třiatřicet let mladší krasavicí Boženou Vlachovou, která se však také nakonec vdala za jiného muže.

Neruda trpěl koncem života zánětem žil. V roce 1888 si navíc roztříštil čéšku v koleně a to ho velmi omezovalo v pohybu. Zemřel 22. srpna roku 1891 na rakovinu tlustého střeva. Byl pohřben na Vyšehradě, kde mu věrná hospodyně Anna Haralíková zakoupila hrob s jednoduchým náhrobkem.

Pavlína Lesová
Muzeum Blansko

 

Brzy v Blansku


23.04. 19:00 h, Dělnický dům
S Pydlou v zádech
30.04. 15:00 h, Rekreační oblast Palava
Pálení čarodejnic 2018