Město Blansko BLANSKO Město Blansko Vítání svatého Martina Blanensko.cz

Poslední plavba Karla Zřídkaveselého

9. března 2019, historie, přečteno: 521×

Jeden zapomenutý příběh z časů Velké války. (1. část)

Blanenský pomník obětem 1. světové války z let 1914–1918 nese téměř osm desítek jmen mužů, kteří položili svůj život v největším válečném konfliktu své doby. Jejich hroby jsou dnes rozesety od Srbska, přes Halič až třeba po italské Dolomity, další podlehli svým zraněním a nemocem v polních lazaretech.

Jedno jméno na tomto smutném seznamu se však ostatním případům poněkud vymyká. Jde o Karla Zřídkaveselého, muže, který sice nebyl přímo blanenským rodákem, ale valnou část svého krátkého života v Blansku prožil. Tomu se totiž dostalo cti plavit se a bojovat na palubách válečných lodí Jeho Veličenstva rakouského císaře. A tam také nakonec nalézt svůj osud.

pomnik-obetem-velke-valky-65570-0_550.jpg
Jméno Karla Zřídkaveselého je jedním z celkem osmasedmdesáti jmen, které najdeme na jedné z osmi pamětních desek Pomníku obětem Velké války na náměstí Svobody v Blansku. Foto: J. Franchi

Nelehký osud nemanželského dítěte

Karlu Zřídkaveselému věnoval krátkou zmínku již Josef Pilnáček ve svých Pamětech města Blanska a okolních hradů. Bohužel nepřesnost a zkratkovitost jím tehdy získaných údajů nedovolila zmapovat tento zajímavý životní příběh podrobněji. Dnes s odstupem sta let od Karlovy smrti tak máme poprvé šanci s pomocí archivních materiálů tato bílá místa částečně zaplnit.

Pilnáček sám si nebyl zcela jistý, zda se Karel Zřídkaveselý narodil v Kojetíně na Moravě, nebo v Kajetíně na Vysočině. Také datum jeho narození neuvádí ve své knize přesně. Dnes ale můžeme říci naprosto bezpečně, že Karel se narodil 29. listopadu 1893 v Kojetíně na Přerovsku svobodné matce Františce Zřídkaveselé, toho času služebné, dceři Karla Zřídkaveselého, slévače z Blanska a jeho manželky Františky, rozené Konečné. Jméno otce zůstalo v kojetínské matrice nevyplněno. To bylo v té době nezvyklé i u nemanželských dětí, které již tehdy přicházely na svět poměrně často.

O nuzných poměrech Karlovy matky vypovídá i to, že její syn se nenarodil v žádném měšťanském obytném domě, nýbrž ve stavení Antoníny Petrovské, kojetínské porodní báby. Kmotrem se mu při křtu 1. prosince 1893 stal hospodářský správce Gustav Dittrich. Jaký byl jeho vztah k matce dítěte, není z dochovaných dokumentů známo.

Život chudé svobodné matky s malým dítětem nebyl nikdy, a tím spíš na přelomu 19. a 20. století, určitě snadný. Snad i proto se Františka později provdala a pod jménem Marküsch se usadila v Laa an der Thaya. Můžeme říct, že o syna zřejmě příliš velký zájem nejevila. Svědčí o tom fakt, že o desetiletého Karla se od roku 1903 staral její bratr Antonín Zřídkaveselý, zaměstnanec továrny K. & R. Ježek žijící v Blansku se svou ženou Filomenou v Korunní ulici č. 410 (dnes Hybešově). Strýc a teta tak chlapce ve skromných, ale přesto pro něj jistě lepších poměrech, než jaké zažíval dosud, vychovali a také jej dali do učení na zámečníka v blanenských železárnách.

Technicky zdatný voják z Blanska ve službách K. u. k. Kriegsmarine

Právě Karlova profese zručného zámečníka předznamenala i jeho další osudy. Když vypukla v roce 1914 světová válka, vznikla okamžitě v celé rakousko-uherské armádě obrovská poptávka právě po technicky zdatných kádrech. Moderní válka vyžadovala i vojáky s moderním, tehdy zejména průmyslovým, vzděláním a zkušenostmi. A tak zatímco muži z většinou ještě zemědělského Boskovicka rukovali k pěchotě, jezdectvu nebo trénu, byl již tehdy naopak velký počet mužů z Blanska a okolí díky svým profesím zařazován k službám, které vyžadovaly tu nejvyšší míru odbornosti.

Vysoká úroveň českých technicky vzdělaných vojáků se začala již těsně před válkou projevovat i v rychlém nárůstu jejich počtu v řadách rakousko-uherského válečného námořnictva. Téměř každý desátý námořník před vypuknutím války byl Čech, u technicky nejnáročnějších zbraní, jako byly ponorky, námořní letectvo nebo dělostřelectvo se tento poměr zvyšoval dokonce až na jednu třetinu. I mezi důstojníky sloužilo asi dvacet procent Čechů a mezi námořními lékaři dokonce ještě o deset procent více. Také u poddůstojníků byl tento počet obdobný. Nepřekvapí nás proto fakt, že po dvacetiletém Karlovi, stejně jako asi po tisícovce dalších mladých Čechů, hned při mobilizaci „sáhla“ K. u. k. Kriegsmarine.

ponorka-smu-23-vyplouva-z-pristavu-50501-0_550.jpg
Ponorka S. M. U. 23 vyplouvá z přístavu. Foto: Wikipedie

Karel Zřídkaveselý tak již v prvním válečném roce narukoval k 14. námořní rotě Seemarinekorpsu v Pule, a to pod námořním evidenčním číslem 4 915. Námořní sbor a jeho jednotlivé roty byly domovskými útvary, od nichž byli muži po skončení základního výcviku přiřazováni na konkrétní místa k službě na moři či na břehu. Rakouské námořnictvo čítalo po skončení mobilizace téměř 34 000 mužů, z nichž asi 19 500 sloužilo na bojových plavidlech.

Bohužel celou jeho kariéru u rakousko-uherské maríny dnes již podrobně zrekonstruovat nemůžeme, protože v 80. letech 20. století byla v pražském Vojenském historickém archivu zcela nesmyslně skartována evidence téměř 5 000 (!) českých námořníků. Jisté však je, že Karel v námořnictvu dosáhl v roce 1918 poddůstojnické hodnosti „elektroquartiermeister“, což odpovídá ekvivalentu četaře elektrické služby, a stal se členem posádky nové rakouské ponorky S. M. U 23 (pozn. aut.: Zkratka S. M. U. znamená „Seiner Majestät U-Boot Nr. 23“ – ponorka Jeho Veličenstva č. 23.)

(pokračování příště)

Jiří Kučera

 
Sdílet odkaz na: Facebook Twitter

Brzy v Blansku


20.09. 19:00 h, Dělnický dům
Titanik

Videožurnál

jsou ke zhlédnutí nové videopříspěvky

nejvíc se vám líbí

Videotext – textové zprávy po celý den na kanálu E8 v síti UPC.

Každý 2. a 3. víkend v měsíci vysíláme Videožurnál, v neděli po páteční tiskové konferenci vysíláme záznam tiskové konference.