Zlaté dno řemesel a živností v Blansku – Ignác Vondráček, zakladatel a první předseda Občanské záložny v Blansku

5. března 2023, historie, přečteno: 848×

V roce 1866 v budově č. 157 knížete Salma v Blansku (dnes budova již neexistuje a stávala na Školní, dnes Seifertově ulici) byl založen výbor, který vypracoval stanovy a zadal je 22. dubna 1866 ke schválení pod názvem Občanská záložna a půjčovna v Blansku.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Otcem myšlenky založení Občanské záložny a půjčovny v Blansku byl ředitel železných hutí knížete Salma Ignác Vondráček, první předseda této záložny. Narodil se 13. ledna 1819 v rodině chudého stavitele v Tachlovicích v Čechách. Národní školu vychodil v rodné obci. S pomocí místního učitele a faráře Ignác vystudoval německou hlavní farní školu u maltézských rytířů, Malostranské gymnázium a filozofii na Karlovo – Ferdinandově univerzitě v Praze.

Ignác Vondráček. FOTO: archiv Pavla Svobody

Pro jeho životní dráhu však byla nejdůležitější studia na hornické akademii v Banské Štiavnici, kam nastoupil roku 1838 a kterou absolvoval v roce 1842. Jako čerstvý absolvent pracoval nejprve v dolech v Otvovicích a Podlešíně na Slánsku, později dostal místo jako báňský úředník v Příbrami.  V roce 1845 začal pracovat pro hraběte Salma v Blansku, kde se zasloužil o rozvoj tamních železáren. Salm ho roku 1847 vyslal do Kyjova na tamní hnědouhelné doly, k jejichž rozmachu značnou měrou přispěl.

Počátkem roku 1850 pak odešel v čele dvousetčlenné skupiny těžit uhlí do Polské Ostravy a v roce 1857 opustil prosperující důl i hraběte Salma a stal se správcem železáren v Železné na Bruntálsku. O dva roky později se do Salmových služeb vrátil; ten ho jmenoval ředitelem svých hornických a hutnických závodů. Až do roku 1867 pobýval v Blansku, kde podporoval české spolky. V únoru 1867 zemřela na tuberkurózu Vondráčkova manželka. Ignác Vondráček se rozhodl znovu opustit hraběte Salma a vrátil se na Ostravsko, kde pak až do konce svého života úspěšně podnikal. Zemřel 14. června 1887 v Ostravě.

Sídlo Občanské záložny v Blansku, Rožmitálova ulice č. 113. FOTO: archiv Pavla Svobody

Účelem Občanské záložny v Blansku bylo: „Úvěrem společným a vzájemným pomáhati údům k hotovým prostředkům, jakých k provozování živností svých potřebují a k spořivosti obecenstva přispívati“. Slavnostní otevření se uskutečnilo 13. května 1866 a toho dne bylo zapsáno v hlavní knize 58 členů (údů). Jsou to lidé všech vrstev obyvatelstva nejen Blanska, ale i širokého okolí. V roce 1866 to jsou občané obce Olešná, Olomučany, Lažánky, Jedovnic, Suchdola, Klepačova a Lipůvky. Nejmenší vklad činil 20 krejcarů, u půjčky pak 2 zlaté. Prvním z vkladatelů a vypůjčovatelů byl Jan Kraus, farář v Blansku, známý lidumil. Bohužel, rozpoutaná válka prusko-rakouská přerušila činnost záložny, v jejíž budově byl zřízen lazaret. V srpnu 1866 válka skončila a na sklonku roku vykazovala záložna bilanci vkladů 933 zlatých a 90 krejcarů. V prvním roce měla 80 členů. Šestého ledna 1867 se konala její první valná hromada.

Dne 1. února 1868 přesídlila záložna z knížecího domu č. 157 do nových místností domu pod číslem 90, jehož vlastníkem byl pan František Kretz (Kretzova restaurace v Dolní Palavě). Zde působila záložna až do 1. července 1934. Odtud se stěhuje do nové budovy pana Ladislava Kretze na Rožmitálově ulici č. 113. V tomto roce byly dány žákům a žákyním první třídy v Blansku, Dolní Lhotě a Spešově vkladní knížky s vkladem 20 korun.

Dobová propagace Občanské záložny v Blansku. FOTO: archiv Pavla Svobody

V době svého trvání přečkala záložna i těžké doby bez jakéhokoliv otřesu a to válečná léta 1914 – 1918, za kterých byla záložna nucena valnou část svých vkladů uložit v cenných papírech., jež po válce značně poklesly na své hodnotě.

Po celou dobu své existence Občanská záložna v Blansku plnila čestně své poslání a jako svépomocný domácí ústav měl v 90 obcích širokého okolí Blanska své členy, vkladatele i dlužníky. Stále se podílela na posilování zámožnosti všech občanů Blanska i kraje.

Situace, která v peněžnictví nastala po roce 1948, byla poněkud nepřehledná. Nebyly vyjasněny řídící kompetence, systém byl jakýmsi hybridem mezi veřejnoprávními a družstevními institucemi. Roku 1952 byl proto přijat zákon č. 82, který zřizoval k 1. lednu 1953 síť státních spořitelen, v něž byly proměněny okresní spořitelny a záložny (OSAZ), zatímco spořitelny a záložny (SAZ) a záložny –kampeličky (ZK) v obvodu okresu se staly jejich pobočkami a jednatelstvími. Tímto se definitivně ze všech těchto ústavů staly ústavy státní. Vrcholným orgánem byla tzv. hlavní správa všech spořitelen, která vznikla na ministerstvu financí v Praze. Jí byla pak podřízena zvláštní oblastní správa v Bratislavě s působností pouze pro Slovensko a také krajské správy státních spořitelen v jednotlivých krajích byla peněžní družstva znárodněna a přeměněna na státní spořitelny.

Pavel Svoboda

 

   vložil: Michal Záboj, redaktor / tiskové oddělení